https://www.digisport.sk/futbal/pl-world-80/...a část prastarého textu:
Někdy na jaře 1990 mi v Bytexu představila Irena Habrová zástupce firmy Dow Chemical, od které nakupovala lepidla a jiná pojiva na výrobu kovralů a jiných celoplošných koberců a taktéž jeho kamaráda, vysokého padesátníka. Ten pán se jmenoval Andrew McGilchrist a na vizitce měl ještě napsáno Westminster Carpets, Manchester a telefonní číslo, které jsem stejně jako jméno prodejce sajrajtů dávno zapomněl. Vím jen, že ten zástupce byl Velšan, původem z města Cwmbran. Zato na Andrewa nezapomenu nikdy. Po večeři v Atomu při nezávazné konverzaci a nevázané konzumaci samozřejmě přišla řeč i na fotbal. Představil se jako člen Manchesteru United, dokonce kartičku ukázal. Asi jsem mu to maličko zazáviděl, tak jsem si usmyslel, že ho trošínku srovnám. Hey, listen to me, member a deklamuji: Stepney-oči se mu rozzářily- Brennan, Foulkes, Dunne-usmívá se blaženě a vyráží yes yes- Stiles, Crerand-řve come on Red Devils- Best, Kidd, Charlton-leze na židli- Sadler, Aston-stojí na stole a jásá jako by ten Pohár mistrů v osmašedesátém vyhrál sám. Ani jsem nestačil dodat manager Matt Busby, protože na mne skočil a zaplavil mne objetím a vizoury. Tak jsme se skamarádili. No a v dubnu 1992 mě pozval do Londýna na finále Anglického ligového poháru mezi Manchesterem United a Nottinghamem Forest. A právě v tomhle Sherlock Holmes Hotelu jsme měli v předvečer zápasu appointment. Po úžasné okružní jízdě na střeše otevřeného doubledeckeru následovala scéna, která dokonale charakterizovala toho fantastického člověka. V lize se o první místo pral United s Leedsem, který dohrával domácí zápas proti Chelsea, takže Andrew okamžitě po výstupu z autobusu se vrhnul na kamelota, zakoupil objemný večerník a neomylně nalistoval příslušnou stranu s posledními výsledky. Pak už následovalo jen zhnusené citoslovce a žuchnutí kilového balíku o zem. Tuhle sezonu skutečně Leeds ligu vyhrál. Naposledy. United se dočkal za rok, ale pak to byla jízda, 13 titulů za 20 let. Jo, a nazítří to finále ve Wembley gólem McClaira vyhrál United 1:0. Ihned po zápase mne odvezl Andrew do Manchesteru. Ráno mu kartička člena otevřela Old Trafford, kde mne poslal na trávník. Pravda, na konci sezony dost unavený trávník. Ale pozor, žádný Poborský jako první Čech na slavném hřišti, já tam byl o čtyři roky dřív. A mohlo být ještě slavnější, protože jak jsem se tam předváděl těm padesáti tisícům (povýšení na osmdesát tisíc proběhlo později) nadšeným prázdným sedadlům, šel okolo mne do kanceláře manažer Alex Ferguson (povýšení na Sir proběhlo později), a já jako na potvoru neměl míč. Tak jsem aspoň zašlapával drny, aby mne snad nevyhodil. Ani si mě nevšiml. Ale já si říkal, hergot, včera vyhráli pohár, a von už dnes v devět zařezává. Ten to dotáhne daleko. A nemýlil jsem se!

Procházíme s pejskem Wintrovkou kolem zahrádek. Podzim jak vymalovaný. V jedné se boulí oranžová dýně, v další se koulí spadlé jablíčko a tady se mezi záhony aster, jiřin a jiných listopadek choulí nějaký dědek. Co to má? Hrábě. Prostě starej pohrabuje. Následuje roztomilý rozhovor.
„Dobrý den, nemohl byste mi dát jednu kytku?“
„Ne, nemoh´. Vono jich je málo. To by mě žena zabila!“
„Hm, a nebylo by to lepší?“
„Co tím myslíte?“
„No, jakej život s ní asi máte? To musí bejt strašná kráva!“
„Co si to dovolujete?“
„Na shledanou!“
Odcházím. Však ani ne po osmi krocích mě zezadu zasáhne:
„A víte, že máte pravdu!“

Seznam potřebných stájí GP pro doplnění startovní listiny 2018 - 19
- McLaren - 1 x
- Renault - 1 x
- Red Bull - 1 x
- Sauber - 2 x
- Ferrari - 1 x
- Williams - 1 x
ostatní požadavky na další jezdce se budou řešit při závodech GP
Ken

Ve Švejkovi je všechno
Již desátý den ležím na ORL s problémem, který jsem si způsobil vlastní blbostí, neboli samoléčbou. Dny se vlečou, jediným rozptýlením je mi četba a ejhle ! Dobrý voják ŠVEJK je mi průvodcem i rádcem . Praktikují tu totiž osvědčené " patero" doktora Grünsteina jak odnaučit tu simulanten bande simulování. Naštěstí za mnou docházejí mé milé baronky von Botzenheim s košíky pečených kuřat a čokolády s nápisem Gott strasse England, kterė mi spoluvězni ihned sežerou. A tak i nadále pojídám tu dobrou bramborovou kašičku vždy s nějakým překvapením, operovali mě na škaredou středu a dnes je Velká sobota aniž bych byl od té doby na velké. Když se mě dnes latrīnen generál ptal " Wienczej sracž niebendzies?" , s pravačkou na čepici a s levačkou na puku kalhot, jsem mohl odpovědět " poslušně hlásím, že není z čeho "!

tabulka podle počtu vítězství po 11.GP - ročníku 2017 - 2018 a současně po 629.GP celkem :

1 - Pína Mihule .........................91 x
2 - Ladis Vajc ...........................77 x
3 - Jiří Rais ...............................76 x
3 - Feďa Dráb ...........................76 x
5 - Ťava Bacmaňák ....................72 x
6 - Ken Hampl ...........................52 x
6 - Dědek Juklíček .....................52 x
8 - Honza Flégl ..........................40 x
9 - Honza Habr ..........................25 x
10 - Míla Hercík ..........................23 x
11 - Láďa Doležal .......................17 x
12 - Čáp Čapanda .......................15 x
13 - Jára Tlalka ............................9 x
14 - Matěj Šnek ...........................2 x
15 - D + H ...................................2 X

secretary Ken

Koďousek, zdá se býti dokonale uzdraven ze zlomeniny ruky-pravé přední tlapky. Skáče a hlavně tahá. Dnes velmi. Dělám to nerad, ale přepínám mu vodítko jako stahovák kolem krku. Právě, když se přiškrcuje tak, aby si to zapamatoval, potkáváme mastodonta, kterého krom jeho vlastních dolních-zadních končetin, udržují v pohybu dvě francouzské hole. Tvor ještě ke vší hrůze hovoří. Bohužel ke mně. Prý tím stahováním krku psovi škodím, neboť se mu zastavuje přísun krve do hlavy a tento může dostat mozkovou mrtvici. Asi jo, povídám, koukám, že vy jste ji už obdržel! Napřáhl na mě výhružně jednu z holí. Asi jako Zeman na Sobotku. Nevěřil bych, že jsem tak pohotový, prostě jsem ji chňapl oběma rukama (tak byl Koďous opravdu přidušen) a chtěl tlustokožce křísnout do jeho tupé hlavy tím umělohmotným nadloketním zábradlím, když v tom rozmachu jsem si uvědomil, že bych ho přizabil, takže jsem v letu změnil destinaci a udeřil pouze do stojné hole. Zřítil se na chodník, který zřejmě bude muset být opraven. Hodil jsem mu berle na vydutý teřich s milým doporučením, aby si hleděl svého! Snad to i začal činit pokusy o vstání, které doprovázel hýkáním á, á, na což jsem mu již z dálky vzkázal, že až se potkáme příště, naučím ho bé!

Když už mám tedy tuhle rubriku doživotně propachtovanou , pociťují povinnost ji opět po čase obohatit . Mé neklidné boty mě přenesly z Burgundska do Languedocu , to je pro nezasvěcené ta část Francie , kde byste dali blinkr doprava a zamířili od Avignonu na Barcelonu . Asi v devět jsme vylezli z busu v městě Palavas , nemůžete znát , nehrají ligu . Zato tu mají nekonečnou písečnou pláž a holky zvyk opalovat se bez podprdy . Shodil jsem svršky i já a jenom ve slušivých bermudách a tmavých brýlích jsem předstíral , že jsem vášnivý sběratel mušliček . Přitom jsem ale , jako badatel , analyzoval a srovnával . Holky tu mají prsa malá , pěkných tvarů , jsou pěkná v pozici ležmo , leč jejich krása vynikne teprve v sedu či stoji . Mají je dokonale opálená , svědčí to o tom , že s nějakým studem se " neprdí " a vyvalují se tu již drahnou dobu . Úkryt za tmavými skly jsem chvíli pozoroval i jednu dvojici pinkající si míček pálkami a musím konstatovat , že teprve v pohybu ocení znalec jejich pravý půvab. Abych nebyl podezřelý ze šmírování , analýzu jsem zakončil ozdravnou koupelí v ledovém moři a odebral jsem se pod slunečník jedné z hospůdek a dal si mušličky s kozím sýrem !

Byly i mušličky dokonale opálené?

Počítám studenty před Notre Dame , jsou všichni , před chvílí jsme vyšli z katedrály a chceme jít na gáblík do nedalekých " Malých Athén ". Pedesát metrů přede mnou vidím nějaký pohyb u dvou policajtů ve světle modrých košilích . Před nimi stojí s něčím v ruce člověk v šedém saku . Ty detaily jsou důležité . Jeden polda sahá pro pistoli a bum , druhý taky bum . A kudrnáč jde k zemi . Přímo před námi ! A teď to začalo . Panika , tisíc lidí prchá a ječí , rychle pakuji děti do bezpečí jedné uličky na levém břehu , přijíždějí desítky antonů a sanitky . Jdeme po St Germain na Concord k našemu busu a jedeme na hotel . Večer se dozvídáme, že jen co jsme vypadli , katedrálu zavřeli a všech devět set tam polapených lidí muselo přes hodinu stát s rukama nahoře . Pařížský program na příští tři dny jsem zrušil a vyjeli jsme si na zámky na Loiře , do Versailles a do Remeše, přivezl jsem dětičky do Semil , rodiče mi vehementně děkovali , jenom jedna maminka si bude stěžovat u CK , protože její Anička neviděla Eiffelovku . V tu chvili jsem zalitoval , že nebyla s námi a nemotala se u té střelby , možná by jednu koupila , píča dementní !

Kdo mohl vědět na podzim , kdy se rodí kalendáře CK , co vše se schumelí o víkendu 4.-8.5. ! Ostatně posuďte sami . V pátek zahájení MS v hokeji v naprosto nehokejové zemi , ovšem spojené s mobilizací . V sobotu příjezd těžké vojenské techniky za účelem přehlídky , ochromení půlky města . V neděli volby mezi Makronkou a Klausovým Le Penem . Ovšemže mobilizace ! Kokoti z Greenpeace pověsili na Eiffelku žlutý hadr s hanlivým nápisem , Stará dáma zavřená . Do toho chčije a všechny kurvy šikmooký se přišly schovat do Louvru , kde jsme i my - kulatoocí , masakr . Ještě že Peltonec sebral body Plzni a Slávinka správně zareagovala ! Ale už se mi to krátí , ještě jedno odpoledne , křivičná cesta domů a juž budu zase mezi svými !

Toulám se po Švýcarsku , včera návštěva čokoládovny s velkorysou ochutnávkou , vzápětí sýrárna a též plné talířjy s kostkami sýra Gruyére . Tož takhle by to dál nešlo , potřebuji pohyb ! Odpoledne jsme v Lausanne ve čtvrti Ouchy , zde sídlí MOV a stojí tu fakt úžasné Olympijské muzeum . Svádí mě to poměřit své síly s těmi nejlepšími . Zátopka jsem zdolal hravě , možná to bylo tím , že jeho socha se nehýbe . Laťku ve výšce 245 cm , kterou zdolal dozajista nabobulovaný Sotomayor, jsem nedal , byl jsem rád , když jsem se jí dotknul rukou . Jdu na Bolta . Na stometrovém tartanu jsou čidla , která vám měři rychlost a v cíli si na obrazovce přečtete svůj čas . Běžím v předepsaném předklonu , vpadl jsem startérovi do výstřelu , přede mnou uhánějí světélka Boltovou rychlostí , dobíhám do cíle a čtu 32,6 ! Bylo to o prsa . Do nominace do Tokia se asi nevejdu , vše mě bolí , ale trest za neukázněné žraní jsem sám na sobě vykonal . Není důležité zvítězit , ale źčastnit se !

Vždycky, když autobus zastaví, říkám si, počkej, klid, určitě se najde někdo, kdo se pohrne, podere ven. Taky že ano. Jedna obstarožní dáma vystupuje dokonce hlavou napřed. Horní část těla ji čouhá ze dveří, jakoby zkoumala výskyt přízemních mrazíků, aby je snad hned zatepla mohla napráskat nedaleko stojícímu Lambrechtovu přístroji, nohama (jedna je bosa) mrská na podlaze vozu. Vůbec se nedivím, že Koďousek nic neříká. Jednak je to němá tvář, navíc má na ni košík, jenž podstatně znemožňuje vyjadřovací schopnost a hlavně pozoruje botu, kterou mu brkající poletucha zarazila do žeber. Avšak jsem překvapen, že já sám nic nekomentuji, většinou tak činím, nyní se pouze tiše směji. Když je následně nemotora spolucestujícími za nohy vtažena do autobusu a na ně postavena, dvakrát zalape po dechu, aby se na mne osopila: „No a vy se tomu ještě smějete!“ Jemně hýkám: „Směju, protože mám radost, že jste nezmrzačila mého drahocenného psa. To byste se nedoplatila!“ „Ale já jsem se mohla zmrzačit, ten pes…“ Skáču jí do řeči: „Tak holt musíte dávat pozor, ten pes se ani nehnul!“ A pak se přihodilo něco, co se podle doktora Chocholouška stává jednou za třicet let. Kousek za mnou stojící žena říká: „Má pravdu, paní. Ten pes za nic nemůže!“ Teď lapám po dechu já, vystupuji a šinu se samolibým královským krokem k domovu. Až tam sundávám Koďouskovi náhubek. Ale, co jsem si pak vyslechl od němé tváře…

tabulka podle počtu vítězství po " tuctu " závodů GP ročníku 16/17 / tzn. po 612.GP /

1 - Pína Mihule .................... 91
2 - Ladis Vajc .......................75
2 - Jiří Rais ...........................75
4 - Feďa Dráb .......................73
5 - Ťava Bacmaňák ................69
6 - Ken Hampl .......................52
7 - Dědek Juklíček .................50 !!!!!!!
8 - Honza Flégl ......................39
9 - Honza Habr ......................23
10 - Míla Hercík .....................20
11 - Láďa Doležal ..................17
12 - Čáp Čapanda ..................15
13 - Jára Tlalka ......................9
14 - Matěj Šnek ......................2
15 - D + H .............................2

secretary Ken

Prožívám s přeživšími Frantíky včerejší apokalypsu . Nechtějí si přiznat vlastní vinu, nepřítelem číslo jedna je opět sale bosch . Jsem navíc v hospodě ve Štrasburku , tedy v místě nejbolavějším. Bismarck, Hitler a Merkelová se opět stali démony , posledních sedm minut bylo stejnou potupou jako ztráta Sedanu , obsazení Paříže a anexe Alsaska a Lotrinska . Pamětníci vytahli na světlo nepotrestaný faul Schumachera na Batistona , na půdách se loví zbraně za trámy a v seknicích se vytrhávají prkna z podlah, tam dědečci ukryli ručnice za Velké války . Kdo si dnes dá Heineckena , může být lynčován na Gutenbergově náměstí , které ostaně bude vbrzku přejmenováno na Place Platini . Apple má stažená mřížoví , to nakousnuté jablko příliš připomíná Suaréze ! Ještě že v noci odjíždíme do končin , kde penalta je penaltou , ruka rukou, která ruku myje a kde návštěva z včetejšího Nou Campu nadorazí do ochozů na ligové zápasy za celý ročník . Tož tak .

Dnes proběhl pohřeb Františka Peterky. Ano toho, který mě nosil po jevišti poté, co jsem mu oznámil, že Rusáci prosrali s Amerikou na Olympiádě v Lake Placid. Lidí bylo hodně, nevešli se do krematoria, z divadla přišlo pár pamětníků, Polách, Tallerová, Prýmková, pár pěvců, Dáňa, Céčko, pár dosud žijících sboráků. Já ale čekal Hanuše Bora, Sváťu Říčánka, Mildu Kopečného, z pražských celebrit nedorazil nikdo, asi nestíhají kvůli zasraným seriálům a nepodařeným dabinkům, a nebo je jim František u prdele. Teď jdu k radnici na svařáka, doufám, že potkám někoho , komu se budu moci vylít a kdo se bude se mnou chtít nalít.

Musím se s vámi podělit o polské zážitky . Courám po městech , Vroclav , Opole , Katovice a dnes Krakov , nebojte , nebude to o pamákách ! Dnes je v Krakově na Rinku Glawnom Michalský jarmark . A všichni obyvatelé se tu sešli se nažrat . Já jsem jejich součástí , jím a pozoruju . Tu podávají grilovaný oštiepok s brusinkama , onde je hroma pečených kolen , tamo jsou kelbasy s kvašákama a tutaj vidím něco neobvyklého . Pajda s maslem je obrovský krajíc vynikajícího chleba se sádlem , ano , sádlo se řekne máslo !!!
V kotlích se vaří polévky , úplně nejlepší je czerwony barsc , čistý vývar z masa a červené řepy , pije se to jako svařák. Teď jsem přišel z hospody , měl jsem golubce , kapustové listy a v nich zabalené mleté maso , vše v ostré rajčatové máčce . Vypil jsem čtyři půllitry Tyskiego a jsem rád , že jsem už v posteli ! Tož tak

Sedím v Pivotéce Albrecht, piju vycepni desítky a ke stolu si bílou holí prosviha cestu póoprazdnym lokalem slepec. Jen co se nevidomec posadi, prichazi k němu host a huhnavym hlasem di - jhe phane Macháček už jsem vhas dhlouho nhevidhel, jhak she mhate? Ocekavam lacinou odpověď, já vás taky, ale postižený praví -ale dobře , už jsem vás dlouho neslyšel, a co vy, na což huhnáč trumfuje - já jshem pořhád hluchej! Musím končit, už jsem dlouho neblil.






.

Ani , ty štěněcí ogárku , nevíš, jak obohatíš naše zkomírající stránky ! Už zase budeme čítat příběhy o sympatických panich z Městských a dalších úřadů, staneš se, hochu, inspirací pro svého verše tepajícího, nepořádky tepajícího a vůbec všetepajícího páníčka. Vítej na světě, už se těším, až tě převrhnu na zádíčka a podrbu tam, kde to, my pejsci, máme tak rádi !

Tomu co obklopuje soustavu laviček na Gotvalďáku se těžko může říkat park. Je to spíše smetiště ve vzrostlých travinách a neupravených keřích. A samozřejmě ty tajemné šáchorové převisy lákají štěně k dobrodružnému zkoumání, a taky tam cítí odhozené kusy kuřat, hamburgrů a jiných sraček. No a tak se snažím pejska držet nakrátko, aby nic nesežral, protože, co to může být za kvalitu, když to lidé vyhazují, že? Kolemjdoucí, a mnohdy krásné, když se zastaví, tak proto, aby si pohladili štěně a zeptali se na věk (jeho). Dnes však mne oslovila obstarožní korpulentní dáma.
„Vy nevíte, že na ten trávník je psům vstup zakázán, támhle je tabulka?!“
„Hm, tak asi tejden, co pejska mám, sem chodím a říkám si, kdypak a jaké hovado mne oblaží touhle informací. A vida, jste to vy. Dovolte, abych vás jmenoval arcikrávou!“
„No dovolte, já jsem z Městského úřadu!“
„Tak jsem se nezmýlil!“
Při odchodu si přeji, aby Koudy takhle intenzivně nikdy neštěkal!

Pozorováním těch laviček, respektive neuvěřitelně vybrané společnosti na nich se vyskytující, všech těch Cikánů a Romů i Negrů, houmlesáků, ožralů a feťáků, flákačů a špinavců, osob dávky pobírajících i nepřizpůsobivých, potetovaných i potentovaných, mne přepadla vtíravá myšlenka, že na nějakou lavičku může usednout normální člověk jen tehdy, když se mu z těch sedících udělá zle!