Jste jak ti naši novináři – všechno špatný je nejlepší, ještě kdyby tak spadla tribuna, nebo na trati bylo kamení, či ukradli závodníkům lyže, to by se to psalo palcovými titulky na prvních stranách novin.
Je potřeba vidět na vlastní oči skvělý souboje borců na špici, ale i marnou snahu poražených, naprostou vyčerpanost závodníků a závodnic z Austrálie, NZ, Anglie či Brazílie. To bych rád viděl, jak v těchto zemích píšou, jak to bylo na hovno a proč tam vůbec jezdili…
Souhlasím se Strejdou, kdo se nezúčastnil, má smůlu. Viděl jsem spoustu nadšených a spokojených lidí, Bohdalovou, zaplať Bůh ne.

strejdo, všichni, kteří tam dorazili byli u vytržení, a bylo vás tolik, protože ta masáž o medailích byla ukrutná, opět známý syndrom očekávání a zklamání. a pokud si nebudeme dělat legraci ze všeho smrtelně vážného a sami ze sebe, tak budeme brzy starší než jiřina bohdalová

ale na rozdíl od vás na vlastní oči. Řadíte se do skupiny hospodskejch nespokojenech kecalů, já byl přímo u vytržení, nádherné zážitky. Např. fandové Norska mně dali zapomenout na události, které vás tak vytočily, sportovní výkony - paráda, a kde je psáno, že ty naši štafetníci měli makat až na krev, když už to bylo v prde.. V kontextu ze světem bylo vše super, nutno podotknout, že Neumanová je mně stejně sympatická jako Jiřina Bohdalová.

Výborné postřehy, mám taky jeden: Když ti tři zbývající členové naší štafety viděli, že závod je po prvním úseku ztracen (důvody jsou v tuto chvíli nepodstatné, holt jel jakžtakž, je to sport), běželi své úseky tak, aby následně mohli prohlásit: Bauer: předjet někoho, nemožné, Magál: nebýt to doma, tak jsem vzdal, Koukal: štafeta je živý organismus, byla to tragédie! Myslím, že takovéto solidarity by ta rudá jakešovská parta nebyla schopna.
O té Ottové jsem psal několikrát ve věci nevysílání fotbalu jako o nenažrané černé svini prolhané, nyní se uchrochtal jako zbabělec nezměřitelného kalibru.

když už tu ten šampionát máme a když už se nám nedaří, je nutné dávat pozitivní nálepku i tam, kde se jinak skřípe zuby. tak vann /skokanka usa/ skočila na středním můstku víc než janda ! pak jsem taky viděl jak se jakš proměnil v jakeše a jako sloup v plotě stál tam, kde ostatní štafeťáci běželi nebo aspoň šli.taky jsem viděl jak kateřina s.k.neumann byla k nerozeznání od té báby trumpové. a taky jsem viděl jak ta kurva otta černýová zasahl do řad komentátorů, kdy už , proboha, někdo vyrazí ji?

Nejen na jedno, ale dvě, tři, čtyři aneb cokolik chcete! Po zimní přestávce by se nemělo vůbec hrát. Člověk si zvykne sledováním Premier League, potažmo italské a španělské ligy na fotbal a pak na našich „trávnících“ vidí pět, šest, sedm, osm.
Navíc nyní jsem zasažen chřipkou a učiněn nesvéprávným, ale i v horečce poznám, že fotbalista v Anglii má stejně jako český zoufalec jen dvě nohy, jen jednu, a možná hůře naondulovanou hlavu, snad i větší břicho a nevímcoještě, ale snaha a znalost řemesla je tak neměřitelně vyšší.
My se musíme, kurva nesmíme, spokojit s kreaturou (Sparta je nejodpornější mužstvo na světě), zaplacenými rozhodčími, kteří nám lžou do očí a novými nefungujícími zákony před násilnostmi. Ten chlapec, dvakrát graduovaný, soudruh ministr vnitra Langer má prostě smůlu. Na co sáhl, vlasně jen pomyslil, všechno zkazil. Nu, hlavně aby si neztratil databázi svých úhlavních přátel!

Jest záhodno končiti pozitivně, pročež ke gratulaci k Laudově dožité padesátce připojuji poděkování Arturo Merzariovi a Haraldu Ertlovi. Od té nehody = Laudova znovuzrození v roce 1976 si pamatuju, že nejenom byli ve správný čas na správném místě, ale měli odvahu vyrvat jakoby opařeným pořadatelům z rukou minimaxy a jít vstříc reálným opařeninám!

Těžko jsem se ráno budil
V hubě po chlastu samej hnus
Už už mě pozvedla obloha modrá
A teď najednou tohle smutný blues
Zatím co kamarád kozáčka skáče
Já myslím na funus

Po slovech zdárně nakladených,
čti Kainarovo blues,
se těžko píše,
pane,
chápejte!

Koukám, že s tím nehne ani Kainarovo blues ....

Prosím vás pane, kdy ten vlak jezdí? Já totiž nesmím stát tváří ke zdi. Nemohu, nesmím, pane, chápete ... Jsou různý divný věci na světě.

Promiňte pane, něco jste říkal? Mám starý oči, žárovka bliká, tady i venku, všude samá noc, žárovka bliká, o pomoc, žárovka bliká pane o pomoc.

Telegraf jako tehdá klepe, potom ji vedli do vozu,
šla jako dítě, ale slepé, v kouři a tmách lomozu.

Telefón jako tehdá zvoní, možná to, pane, chápete,
desátej rok si chodím pro ni, to jsou ty smutný věci na světě. Děkuju pane, nepřijel nikdo, já jsem to taky nečekal.

Vy jste moc hodnej, vy to chápete, ale jsou divný věci na světě. Něco vám povím, co nikdo neví, něco vám pane prozradím, něco vám povím docela tiše: Ona mi píše pane, ona mi píše, něco vám prozradím, ona mi píše, ona mi píše ...

Už teď se těším na druhý díl a hlavně se nemůžu dočkat informace - "Kdo se poblil druhý ?"

psal se rok 1968, svvš a její nejlepší žáci vyrazili do sovětského svazu. omáčku o krásách kijeva vynechám, to podstatné se stalo na pokoji č. 306 v hotelu arkadia. sešlo se nás šest. kromě mě za pány láďa drozda a jiří tichý, děvčata světlana kubátová, růžena vrbová a míla lásková. pilo se igrístoje, koňak a teplé pivo. první , kdo se poblil, jsem byl já. odvlekli mě do koupelny, svlíkli do naha nechali být. ve sprše stála nahatá světlana a já měl její pindu dvacet centimetrů před obličejem, seděl jsem. poprosila, jestli bych jí neumyl záda, potom i předek, docela jsem za tu chvíli dospěl. odešla , já zústal sedět pod sprchou zcela vysílen. další, kdo vstoupil, byla růžena. aby se nezmáchala při mém ošetřování, slékla se taky donaha a já měl před očima další pěkný exemplář. takhle nás tam vychmátla weinerová a mejdan rozehnala. v noci se děly věci !! ale to je na další vyprávění. ráno jsem se probudil, kouknu dolů a pode mnou leží další kočka, odkopaná a s vyhrnutou košilkou až ke krku. v těch pár hodinách jsem viděl už třetí kousek!!! a prototože ilona staňková, která mě hlídala, abych se neudusil zvratky, ležela zády ke mně, vím proč se pinda kreslí tak, jak se kreslí

Strejdovskou směšnou stovku,
naivní,
neplatí nikdo,
on nezná se k ní!

Výhru však,
dost legrační,
poveze kdo,
jaký, který, k ní?

Níže návrhy dalších kategorií, které byly, zřejmě oprávněně, zamítnuty strejcovskou komisí.


Kategorie: Zvíře roku
Nominace: Toro Rosso, Red Bull, Jarda Šnek
Vítěz: Jarda Šnek


Kategorie: Nejukecanější individuum
Nominace: Václav Klaus, Pína, Žvanivý slimejš
Vítěz: Pína


Kategorie: Simulant roku
Nominace: C.Ronaldo, T.Cikrt, L.Doležal
Vítěz: Láďa Doležal


Strejdovské tsunami spláchlo bohužel i jednu z nejočekávanějších:

Kategorie: Počtář roku
Nominace: profesor Bacmaňák, ministr Kalousek, hoteliér Ďuričko
Vítěz: Ťava

Posledně nominovaný si nakonec spravil chuť vítězstvím v kategorii Střelec roku,
v nabité! konkurenci Davida Kosteleckého a Kateřiny Emmons!

A nejlepší nakonec:
http://www.lidovky.cz/bilance-2008-tahle-krize-neni-pro-stary-dsc-/ln_nazory.asp?c=A081230_100309_ln-sport-nazory_glu

http://www.lidovky.cz/bilance-2008-tahle-krize-neni-pro-stary-dsc-/ln_nazory.asp?c=A081230_100309_ln-sport-nazory_glu

Nová hvězda, Ladisu, už vyšla. Pod dozorem profesorky asi nebožky Bašíkové se náš autor plně vnořil mezi vyvolené. Přeji mu více čtenářů také jinde než na naší webové stránce, to už stojí za vytisknutí, a nám ostatním, hodně dalších příspěvků od Lotuse /ne/ i dobrotivého a jiných přispívatelů. PF 2009.

Tak zírám, ře roste nová hvězda fantasy literatury – staří borci jako Tolkien, Pratchet, Howard, Sapkovski, či Rowlingová už se třesou o čtenáře. Už se nemůžu dočkat, kdy začne vycházet na pokračování nějaký nový román. Jen jednu drobnou chybičku bych připomenul – v současné době se žádné literární dílo, a tím spíš SF, neobejde bez sexu - no a nám, vděčným objektům, by nic nepřipadlo více fantastické.

Blahopřeji k výběru hrdiny. O lepším se mi ani nezdálo!
Ad P.S. Mě to kupodivu taky napadlo. Ale. Prostě nedokážu jako první vložit druhé myšlénky. Někdy pak takové fair play vypadá trochu neuspořádaně.

Já děkuji. Doufám, až se zase zjeví ta koza nebeská, že budu dostatečně schopen odlehčit obsah a při výběru osob neprohřeším. S Boží pomocí.
„Ty bys o tom něco mohl vědět, že Munzare, totiž Anděli!........Rajzi, čemu se směješ?“

Knihu, myšleno KNIHU, jsem naposledy četl, hmm to už je hodně dlouho. Zaplať bůh, že bylo pár dnů volna a vlastně jen díky tomu jsem si Divouse mohl vychutnat celého. Mám takový zvyk, aby mě to prostě bavilo, musím se ztotožnit s jedním z hrdinů, vše pak vidím v dalším rozměru, ….. pár jich pro příklad vyberu: D’Artagnan, Sultán, Kvakin, doktor Watson, Tyrl, Řehoř Samsa, … no a v Divousovi jsem se jednoznačně proměnil do pana Beránka. Asi sem ale blbej, nepochopil jsem, proč pan Beránek měl mít košík a ještě k tomu byl uvázanej k vodítku.
P.S. – /technická/ - příště až budeš vkládat rozměrnější dílo, začni poslední kapitolou, pak přidej předposlední a nakonec vlož začátek, výsledný efekt oceníš i ty!

přímo JI slyším: "rajzii, to jsi velmi zlehčil dílo svého jmenovce, že bahníku? zapadlí vlastenci patří do zlatého fondu naší literatury! že kubátová? to, že dnešní rychlovlaky jsou stejně rychlé jako tehdejší konězpřežka je vtipné, že šulci? ale obrna tenkrát ještě nebyla vynalezena, že jarolíme? že jsi svého spolužáka vajce obsadil do jedné z rolí je chvályhodné, ale na zapadlého vlastence mi spíš sedí hušek, že hušku? ale největšího prohřešku ses dopustil tím, že tvůj rozbor je delší nežli dílo samo, že čeřovský? je to opět nedostatečné a bude z toho dostatečná na konci roku!"
a přímo slyším TEBE: " pusťe mě na tu svini!"