>>>>Jirko,
sice samozřejmě subjektivně, ale dovolím si pochybovat, že můj odchod se nemilých pozůstalých dotkl stejně výrazně, jako mně to, že mám být postižen za něco o čem nevím. Ale to je jedno.

A k té kostce se stolu: jistě, že to je chyba. Jenže chyby děláme všichni pořád ( kostky se stolu, špatné počítání políček, chybné ohlášení kdo je na řadě, předběhnutí při házení, sebrání kostky a opakování hodu z "komína" i když se kostka ještě pohybuje, atd., atd.) Ale jen některé chyby mají stanovený postih - třeba zrovna kostka se stolu neznamená při tréninku vůbec nic( nebo je i tohle jinak?).

Píšeš, že když už je něco zapsáno, nikdo to nezpochybní. To myslíš v tomhle případě vážně?
( neví se kdy to bylo, neví se kolik lidí bylo pro, neví se platnost, neví se kdo o tomhle pravidle ví,
ale holt "co je psáno, to je dáno" - kdybych vytáhl papír, že tohle pravidlo bylo později zase zrušeno, tak bych měl pravdu zase já?.... TO SNAD NE!!)

Ve skutečnosti se zdá, že platí prostě to, co má v danou chvíli nejhlasitější zastánce.
( Tvůj "paměťový precedent" mně osobně moc platný nebyl, že? ). A jury ? To jsem měl hlasovat o svém vlastním sporu?

Mně osobně jako náhodný a nečekaný prvek úplně stačí nejistota, co na kostkách padne, neznámé změny pravidel nemusím.

P.S. Proč bys Pínu káral? On přece NENÍ zapisovatelem pravidel o nic víc než jiní.

>>>>Fidore,
nechci se vlamovat do tvého vnímání, ale zkus si představit, že jako hnusný faul mohou považovat tvůj odchod nemilí pozůstalí.
A na hrací ploše neleží prakticky žádná pravidla, vše se jede na tzv. paměťový precedent, nebo deficit?(pak jsou důležité papíry, později pemprsky) a když se neshodneme, tak je podán protest, který mnohdy jurodivě řeší jury.
Takže je vlastně dobře, že Pína měl tu změnu pravidla u sebe, dohodlo se v Depu u toho největšího stolu vpravo, kdy –nevím, ale hlavně, že ji zapsal, i když nechtěl, ale my ho přesvědčili, možná, že jsem nejvíc vykřičel myšlénku, že, když už je něco zapsáno, tak to nikdo nezpochybní. Bohužel ji nepoložil na trať, což zasluhuje pokárání důrazného.
Ale hlavně: Proč jsi tu kostku házel se stolu? A i poté pomodré, kdybys zůstal, mohl ses třeba dožít nevšedního pocitu vítězství, jelikož hlemýždí průběh závodu se zavinul takovým způsobem, že jen ty jsi mohl vracet!

Nejde mi o to, jestli Pína něco napsal dobře nebo špatně( případně s jakými úmysly), ale jaký( pokud vůbec) to má význam.

Problém je v tom, co vlastně považujeme za pravidla, podle nichž se jede. Takže se znovu ptám: Kdy se odhlasovalo tohle pravidlo, kdo hlasoval pro ( máme určené nějaké minimum, nebo stačí když se tři sejdou a dva z nich něco odhlasují?), od kdy to má platit a hlavně, jak se o změně dozvěděli ostatní. ( Já teda o takové změně nevím a vnímám poslední GP jako hnusný faul).

A ještě něco: Je snad zapisovatelem pravidel a ručitelem správnosti Pína?
Jestli ne, tak nechápu smysl toho, odvolávat se na nějaký jeho zápis.
Jestli ano, tak proč sakra, neleží odhlasované změny pravidel NAPSANÉ na hrací ploše volně k dispozici?

Mám někde pravidla GP ve formátu *.doc. Můžu je vystavit na Pitstop, ale obávám se toho, že vzhledem k tomu, že jsou staršího data, ..... přinese to víc škody než užitku.

>>>>IB: Ta poslední věta je diplomatický skvost. Prosím přeložit do ruštiny, protože, kde jinde než ve velké duši bytostně demokratického pronároda mohl vzniknout. Děkuji!

Fidore, ale dohodli jsme se, že to platí jen a pouze při pitstopu, jinak ne. Asi jsme si byli vědomi problému shození kostek ze stolu.
Pína to zapsal dobře, těžko si to mohl vymyslet. Ale v pátek můžeme o tom diskutovat a jsem rád, že se snažíme najít společnou řeč.

Ach jo... nemyslel jsem, že začnu psát do pitstopu zrovna takhle. Jenže nechávat si potenciální minu ve hře, kterou chceme hrát dlouho, je podle mně škoda, takže se vracím k poslední GP.

Neznám žádné pravidlo, že shozená kostka při pitstopu znamená modrou. Kdyby ano, ječel bych o možném zneužití( kdo by k pitstopu dojel těsně před zatáčku - žádný problém: stačí shodit kostku a kýžená jednička je jistá).

Jestli jsem prostě sklerotik, tak samozřejmě sorry.
Jenže raději bych se při rozporu podíval do pravidel, než slyšel, že "to bylo dohodnuto, vždyť to Pína zapsal". Kdo to dohodl a kdy? Jak se to dozvěděli ostatní? ( málokdy se sejdou všichni a i o stupni vnímání těch přítomných se dá debatovat, jak čas a whisky plynou). Nemůžu si pomoct, ale takovéhle určování průběhu závodu je hra bez pravidel.

Pánové! Takhle může překvapení v pravidlech potkat kdykoliv kohokoliv z vás. ( teda skoro kohokoliv)
Jestli nám na GP záleží, měli bychom zdroje možných sporů spíš odstraňovat, než naopak. A pravidla podle kterých se jezdí, jsou dost důležitá na to, abychom případné změny dělali pořádně a pro všechny stejně.

Onehdá jsem si nechal udělat plastová okna do bytu. Když jsem potom při třetí reklamaci na provedenou práci poslouchal toho blba, co mi to montoval, jaký nesmysly kecá o černým řemesle, zeptal jsem se ho, čím že se vyučil. Pravil, že řezníkem, ale tohle ho baví víc. Taky to víc vynáší. Tak jsem ho vynes ze dveří, nezaplatil, a dodělal si to sám.
Co ale dělat, když předsedu vlády dělá ajznboňák, kdekterýho ministra nedostudovanej právník, nebo chemik a sportovního redaktora člověk, kterýmu stačí hlavně bejt v televízi, a z toho blbýho sportu se časem třeba dostane na lepší.
To bychom si museli všechno dělat sami. Zatím musíme platit - újmou na zdraví, zničenými nervy, ztvrdlými játry a v nejjeddnodušším případě penězi.

K tomu není co dodat, jsou to kreténi. Ke sportu mají asi tak daleko jako já k českému pravopisu.

Nechci a ani nemohu si hrát na rozhořčeného mladého muže, ale potřebuji si trochu ulevit, adrenalínu upustit.
V dnešním Dobrém ránu na jedničce ve sportovním bloku soudruh Rejman opakoval (možná, že pětkrát), já to viděl dvakrát (v 7 a 7,30) a stačilo mi to k zadření chlopní, po slaboduchém obrazovém příspěvku z Bohemky zprávu, že další sestupem ohrožený Most prohrál v Brně nula tři. Jelikož utkání se hrálo v neděli odpoledne, každý normální člověk, i nesportovního založení, musel mnohokrát zaslechnout správný výsledek 2:1 pro Brno. Z toho plyne, že soudruh Rejman je blb, který na svoji práci, tedy na nás kašle, blb, který si myslí, že pouhý úsměv postačí k popularitě, blb, který nemá rád sport, stejně jako jeho šéf, přetučnělý Černý, který angažováním samolibého hlupce potvrdil Parkinsonův zákon – obklopuje se ještě většími hovady než je on sám, a to už je co říct – proto jsem to řek´.
Vždyť samotný fakt, že všichni „sporťáci“ jsou ochotni bezmyšlenkovitě pětkrát ráno co ráno
opakovat totéž (někdy možná bez chyb, ale kde je sebeúcta?), svědčí o tak mizerné duševní úrovni, až mrazí. Zkuste se na chvilku, ale jenom na chvilku, aby vás to nedeprimovalo, zamyslet nad tím, že i v jiných oborech lidské činnosti se vyskytují podobné neschopné kreatury! Třeba…

Zamykám se doma ve svém pokoji, teroristi na mně pořád něco chtějí !

To je klasický případ toho, jak všichni serou strachy, aby se ,,ti druzí,, necejtili ohroženi. Oni ti ten nůž nesebrali proto, abys jim nepoškodil plaménkovou gotiku, ale proto, aby jsi se nemohl bránit, kdyby tě tam nějakej takovej chtěl okrást, nebo vošukat.

Teď si Starý Macu představ, že bys neměl opinel, ale nedej bože nůž z Mikovu Mikulášovice. A kdybys jen tak náhodou měl u sebe damascénský nůž. To bys strávil zbytek života v pevnosti If. Naštestí umím trochu péct, bábovka s pilníkem by nebyl až takový problém. Ale jak bys dostal ven Bašíkovou, to nevím.Takhle jsi jen prošel důkladnou prohlídkou, Frantíci ti Tvůj nůž určitě schválili, vždyť byl jejich provenience, ale museli učinit předpisům zadost.

>>>>SM: Snad jen neskonalá hrůza z opinelních policajtů tě oprávnila pojmenovat, byť za svobodna, tak necitelně matku svou, i v dědictví ti danou a šírou tu zemi, zemi bulharskou!

stalo se mi ve svaté kapli/ st. chapelle/. je to ta nejčistší plaménková gotika na světě, bohužel je celá obestavěná soudními a policejními budovami a vchází se do ní přes detekční rám.ten zachytí každý kovový předmět a jedná-li se o zbraň, jste ihned podezřelí z terorizmu. všem říkám: "nechte zbraně v busu", já ovšem přišel s opinelem v kapse ! odhalili mě a sepsali se mnou protokol. musel jsem krom nacionálií uvést i další podrobnosti, jako jméno matky za svobodna a přesnou adresu i názvem čtvrti, kde žiji. uvedl jsem bašíková, město reichenberg a čtvrť "quartier bulgar" / na sokoláku je bulgaria tour /. nůž byl pečlivě zapečetěn do obálky a já mohl s klienty pokračovat. po prohlídce se vychází přes nádvoří, já se vrátil pro nůž, ten mi byl vydán a já s ním odešel přesně tudy, kudy mě s ním před tím nepustili! arabáci, třeste se! přes nás, francouze, neprojdete !

včera jsem tu měl irenku-účetní, která mi pomáhá nebýt chudým. abychom si od těch čísel odpočinuli, vzal jsem ji pod ještěd. lanovka v tom fukéři nepremávala, ale dole u mošnera pařili kluci a holky z horské služby, slavili nějaké narozky a konec sezony. peklo se prase, pilo pívo, pitros, jeden z nich, nás dostal do té uzavřené společnosti, kde se hrálo, jako kdysi za bezoušky a kubáčka, zpívalo a mile kalilo. a byla tam i kučerka, to je ta, co viděla víc ptáků než jich je v lese / i jednoho vyslance GP /. to jenom, že jsme o ní v pátek mluvili. jinak stav můstků žalostný.

Tak už je tam někde v hereckém nebi celé to milé a kamarádské trio. K Pepovi a Vojtovi Rónovi do nebeské herecké šatny dorazil Luboš Tlalka. Tak jste, hoši, zase pohromadě. Vzpomínáme na vás jako na naše průvodce při prvních ochotnických přivýdělcích, bez vás by nás to tak nebavilo. Luboši, tys byl krásně hravý, takové velké dítě, škoda, že nás nenapadlo kooptovat tě do toho našeho spolku autíčkářů, určitě bys závody prožíval se stejným zápalem jako my. Jenom nevím, jestli bys s námi držel krok v tom popíjení. Nepamatuji si, že bych tě někdy viděl namazaného. Na jevišti jsi byl přes svou subtilní postavičku vždycky hodně zřetelený. Naposledy jsem tě viděl v Jiráskově Lucerně a netušil jsem, že to je fakt naposledy. Tak tam nahoře pozdravuj, až vyrazíme na Pepův memoriál, bude to i o tobě.

To jsem si moh' myslet, že tu bude pod vaši úroveň, mě to zmátlo.

Taková slovní hříčka: Fidor se třeba chopil pera a proto nepíše

já to neumím spočítat, ale že ani tahle šaráda nevyprovokovala fidora, aby se chopil pera, je divné