i já sledoval tryznu ze staromáku, bylo to hodně emotivní, už jsem si myslel, že nejsem pohnutí schopen, ale mýlil jsem se. hrozné pocity. za tři hodiny, když už jsem měl dojem, že jsem odezněl, přišly další emoce, tentokrát to byla tryzna za slávii. pěkně zabojovali za trenéra, za svou kariéru a za jméno slávie. ale tady by bylo škoda slz, byla by to degradace té sovětské hrůzy, ano sovětské, to letadlo bylo vyrobeno ještě v cccp !

Skvělý, 10 vyhraných gamů (z toho 5 zásluhou malýho Ládi), občerstvení ze zeleniny R-Zavřel bez chyby.
Ať žije Ken cup 2012.

Díval jsem se teď chvíli na tryznu za hokejovou Jaroslavu. A zaujala mne jedna věc. Nikoli u šajbu-šajbů svazu, klubu, hrablařů. Ale u normálních fanoušků hokeje a pohřbů. Všichni, mladí, staří, v hale, před halou, za halou měli na sobě něco černého. Celý oblek či šaty, nebo jen kabát, kalhoty, bundu, košili. Proboha, ti lidé mají ty smuteční hadry pohotově doma. Mají nezpochybnitelné regresivní myšlení, jsou smrtí posedlí. A jestli jim, kromě vodky, rozšiřuje širokou ruskou duši takovéhle panychidální predstavlénije, tak potěš je i nás pánbů, třebas pravoslavnej.

Ach, jak jsem si při tom Pospěchově vlastňáku vzpomněl na Boba. Jak řval na nešikovné útočníky /Kulihrach/, aby při soupeřově rohu táhli ze šestnáctky až na půlku, jinak zaviní penaltu, nebo si dají vlastní gól.
Ostatně ten Pospěchův zásah byl vyvrcholením hrůzného představení tohoto frustrovaného buvola. Jest naprosto nepoužitelný, u každého balonu pozdě, bodejťbyne, když má dvěstěkilovou nadváhu. Takový pacient, kdyby přišel ke mně do ordinace, tak mu doporučím, aby dělal nějaký sport. A taky, aby se dal přejmenovat. Spousta nových jmen se přímo nabízí: Zbyněk Výsměch – ideální pro nepatrné úpravy na razítku, vizitkách i mailových či jiných adresách. Dále Spáč, Sráč nebo Speedy, kde by posluchač neznalý angličtiny jistě nenašel zrno ironie. Že tento nemotora dohraje celý zápas je unikum (zajisté díky ohavné benevolenci sudího, neb mnohé zákroky této ještěrky-varana se řadily ku zločinům proti lidskosti a byly tudíž zralé na žalobu) a hlavně nutí k zamyšlení, zda trenér Prdlouš je blbý nebo slepý. Ani jedna aprobace není pro trenéra moc vhodná, pro nás fandy pak vražedná. Když pak při hovoru (no?) sděluje, že hrála spousta mladých, ptám se, proč nehrála spousta+1? To by nemohlo být horší. A nedokázat celou druhou půli, střídáním, radou, křikem změnit zoufalý výkon spousty je na další komentář, ale hlavně na okamžitý odchod z pozice, třeba do vyššího učení trenérského, pokud ne rovnou do prdele. Kurva, a to jsem chtěl být slušný!

dostal se mi do ruky program, kde si napíšeš jméno a ono ti to ukáže, kde jich je nejvíc. zajímavé. tak například :
HABR - Jindřichův Hradec 59
VAJC - Louny 10
RAIS - Rakovník 39
HERCIK - Plzeň 8
JUKLÍČEK - Liberec 22 /!/
DRÁB - Benešov 42
MIHULE - Praha 32
BACMAŇÁK Liberec 2
FLÉGL - Rychnov nad Kněžnou 41
HAMPL - ŠUMPERK 147
DOLEŹAL - Třebíč 425
TLALKA - Liberec 1 / to je ten náš ! /

a na závěr, kolébka ČAPANDÚ je v Chebu ! 7 kousků

Jak se ten program jmenuje a kde ho najdu ?

Nechci polemizovat s chytrým programem ani stitastickým SM, ale vsadil bych cokoli, že všeho bude nejvíc v Praze. Ta snad byla vyřazena nebo se samozlovolně vymezila pragocentricky. Divné.

to bylo ale parádní odpoledníčko ! i když byl výstup do dědkovic avízován dávno dopředu, vrcholu dosahl pouze tým těch nejodolnějších. dědkova "yettiho" rodinka byla čtyřpětinová, kdo už dlouho neviděl petru, může litovat, rozkvetla do nebývalé krásy. k planoucímu ohni, kde se již napájeli pan jiří, dědek, kuba, hanka, zmiňovaná petra, starý mac a jeho hanička a její kája, dorazil "rakoncaj" ken, klábosení bylo úžasné, špízy dokřupava ugrilované, pivo z potoka jako ze sedmého schodu. roztomilá průtrž mračen, stěhování stolu a lavic pod přístřešek, to vše odpoledníčko jenom obohatilo. a taky se ukázalo, že to pozvání nebylo jen tak, dědek s hankou už jsou spolu třiatřicet let !!!! vždyť on už s námi jezdil ještě za svobodna! tak velká gratulace od toho, kdo této mety už nedosahne.

Nevím, jestli tam fakt lítají, ale možné to je. Světový výškový rekord vrtulníků je už hodně starý. V roce 1972 byl se strojem SA 315 LAMA stanoven dosud platný rekord 40.820 stop (asi 12.442 m). Nejspíš to ale bylo hodně na hraně protože mu tam zhasl motor a pilot se s automatickým nastavováním listů a rotace dokázal i s okny pokrytými ledem (takže skoro pořád jen na údaje přístrojů) dostat za 40 minut zpátky až na 10.000 stop, kde byl konečně schopen zase motor nahodit.
Takže jestli lítají na Everest, tak určitě nanejvýš do základních táborů někde v 5 - 6 kilometrech a i to jedině hodně dobré mašinky.

že šedesátka není žádný věk dokázala skupina badatelů, která na svých tělech a mozcích předvedla unikátní experiment. jednalo se samozřejmě o mužská těla a mozky. rafinovanost bádání spočívala v tom, že ač byli vědci vystaveni známým disciplinám, nevěděl žádný z nich, z jaké bude klasifikován. na náhodně vybraných jedincích bylo dokazováno , zda neustále rostoucí věk může
negativně poznamenat mužský organizmus. tak například v disciplině "chrápání" bylo na jiřím dobrotivém dokázáno, že ozvučený spánek není až tak nesnesitelný, jak tvrdí pět žen ze čtyř. při ověřování archimedova zákona bylo zjištěno, že trénované tělo kena vytlačuje stále stejný objem vody. při pokusu " žer, dokud můžeš", figuranti pína s honzou h. předvedli, že žrát se dá pořád. ladys nastínil , že je skoro jedno, jestli muž spí nebo už umřel, harmonikář míra ukázal světu, že nejlépe se akordeon poslouchá, když všichni spí. fidor dokázal, že někdy silácké řeči o kořalce končí u dvou panáčků. míla nadevší pochybnost ověřil mužskou schopnost mít zapíchnuté ruce ve škopku s nádobím déle než ženy, dědek zjistil, že netopýr se prostě do vlasů zaplést nemůže , ťava dokázal, že jednotvárným šlapáním do pedálů svíčková se šesti nevznikne a starý mac předvedl, že muž k úklidu ženy nepotřebuje. Experiment se konal v senzačním prostředí hamerského jezera, kde borový zaváněl háj, ve vile, kde by se líbilo každému. akademický senát plzeňské univerzity udělil všem zúčastněným doktorát.

rodinná oslava mých pěti tuctů proběhne v českém ráji, v obci blata. dnes jsem tam vyjel s tátou prohlédnout si penzion, kde rodinka zapaří. souhrou příjemných náhodiček jsme po několika minelách nakonec na oběd skončili v restauraci blata v blatech. hospoda snů, stoly bez ubrusů, tři dědci u píva, hořící krbovky, povídavý strejc , který čepuje i vaří, jídelák napsaný rukou. dali jsme si gulášovku za dvacku, úžasná, ostrá, s kusy libového masa, potom španělský pták, uvnitř to, co tam dávala moje babička, šťávička tmavá a samá chuť. a cena ? šedesát, jako je těch let ! čepují tam plzeň a svijany. co tamtudy prohnat někdy memoriál ? hrad pařez, blízkost prachovských skal.....

stalo se ve versailles, na parkovišti kšeftují senegalci /senegalsky dobrý den je "nagadef" / se vším možným, občas přletí poldové a předstírají na ně lov, oni předstírají prchání a tak to jde dokolečka. jenže.... jeden ten předstírající negr sestřelil mou klientku, ta padla, jak to ženy umí, naznak a křápla hlavou o dlažbu. ihned přijeli hasiči, žádná sanitka, naložili ji i mě a už jsme s houkačkou valili do špitálu. a tady, tý vado, kdo neviděl, neuvěří. před recepcí vozíky s poškozenými, chlápek si ušmik prsty na cirkuli, kapesník na ráně, krev pod ním, babka, asi sjetá, odřený ksicht po pádu, holka , poblitá od hlavy k patě, do toho já s tou naší nebožačkou. nekonečné čekání, na zemi krvavé fáče, konečně jdeme na řadu. žádné cétéčko, jenom anketa : kolikátého je dnes, jméno za sa svobodna, datum narození. klientka netuší. potom šití rány na hlavě. doktorka má v peánu jehlu, ale ta není opatřena nití. první steh tedy na hovno. jde si do přípravny pro nitě, potká kolegu, líbání na obě tváře, krátký pokec, přichází opět bez nitě, třetí pokus, ok, nitě navlečeny, žádné umrtvení, "bezbolestné" tři štychy, kolik platíme ? zeptejte se na recepci. kolik platíme ?, zeptejte se ošetřující lékařky . ani omylem, sereme na to a jedeme pryč. páni doktoři, klidně sem odejděte, asi si namastíte kapsu, ale profesně, ani náhodou !

já jenom nechci zůstat netečný k té hrůze, která se valí na slávinku, vím, že nic nezmůžeme, ale když budeme při ní stát a myslet na ni, tak se, snad, nic zlého nepřihodí. je nás slušná enkláva / i s dědkem /, když jí budeme fandit i v té rakovině, tak ji překoná. od čtvrtka tu zase nebudu, ale budu na ni i vás myslet. bděte !

Tak jsem si říkal, že mnohdy lepší je na tu hrůzu nemyslet. Ale po té včerejší komédii mě sdělit cos nutí. Totiž, neustále a zřejmě úmyslně se zaměňuje příčina a následek. Vždyť řádění několika mladíků s nízkou inteligencí na stadionu byl typický následek-emocionální frustrace z příčiny – tj. dlouhodobého lhaní, nečinnosti, zbabělosti, arogance i amorálnosti lidí z vedení (kdo to je?) Slavie. Zde na jménech platilů, sisáků, doležalů, franců či natlandů nezáleží. Pravá příčina je jinde. V neexistenci zákonů, resp. zákonů, které lze vykládat různě. V nevymahatelnosti práva. O to se na začátku devadesátých let postaral p.Klaus se svými soukmenovci. (To p. není ani pan ani prezident). Vždyť neprůhlednost vlastnických vztahů ve Slavii, to aby si jeden voči vykoukal. A tak je to všady. Podvodné navyšování jmění, akcie na doručitele – to přijede nějaký řidič, z kufru auta vytáhne dvacet kilo a šedesát deka, mohu to tak nechat, akcií, a já jsem vlastník. Kde to žijeme? A kdy? V 21.století! K neuvěření!
Samostatnou kapitolu tvoří mediální metaři. Naivně si chci myslet, že ne všichni. Úplatní a uplacení, někteří snad jen užiteční idioti: Násilníci (hodili na Platila pivo) poškodili Slavii. Hráči pláčí. Já taky. Ti v kravatách, páchající násilí na celém státu jsou chráněni, nedotknutelní. Na zvracení! Měli bychom se brzy rozhodnout, jestli už není pozdě, kam s námi. Jestli do skanzenu, jak si přeje a rejduje p.Klaus, nebo do Evropy. Ta má samozřejmě nesčíslně problémů, ale zákony se snaží dodržovat, či se tak úspěšně tváří. Například, řekněme kšeftař s obrazy Železný ve své (si myslel) TV prohlásil, že ty peníze přece Američanům nedá. No, vlastně měl pravdu. Po prohraných arbitrážích v Londýně a Stockholmu, nikoli on, ale Česká republika zaplatila Lauderovy mnohamiliardové pokuty. Ne dosti na tom. Několik let poté si tento výtečník koupil stádo ve znojemském okrese, které ho zvolilo do Parlamentu Evropy. Ano, do téže Evropy, která ho odsoudila. To už nie je absurdné, že kefalín, to je hovadné!
Nic doma, nic po chuti!

P.S. Chtěl jsem definitivně škrtnout výroky p.Klause, že trh všechno vyřeší a že nezná špinavé peníze, ale nenašel jsem pero!

Ani nevím, proč těch pár slov píšu. Snad kvůli následujícímu lacinému vtipu. Prostě mě začaly brnět prsty a rovnat se mozkové závity z neskutečných, nepochopitelných vyjádření. Takže:
Šárka Z. je dnes dospělá žena, a kdyby řekla, že chce šoustat se strachem (i když by nemusela, stačila by pilulka nebo náplast), tak si každej pomyslí, že je sice blbá, ale jest to jen a jen její věc. Jenže, před lety vyhrála několik lyžařských mistrovství a olympiád a světových pohárů a závodů a díky tomu všemu taky hodně peněz. Je nezpochybnitelné, že k těm vítězstvím ji dovedl starej fotr, s nímž se, jakožto trenérem používajícím netradiční metody (prostě několikrát ji vynadal do krav, to je toho) po mnoha letech rozešla a obklopila se svými šťastnými strachy. A hnedle skončila doba úspěchů, zůstali jen ti vošousti. Tatík dva roky nic neříkal, až se vyjádřil při dceřině, ale naprosto projebaném letošním MS v tom smyslu, že noví rádcové jsou neschopní - v tréninkovém procesu. Budiž mu přičteno k dobru, že se nikdy necpal zpátky, pouze doporučil, aby si mladá našla trenéry fundované. I začaly přestřelky esemeskové, pomluvy novinové, obvinění ze stalkingu, a jak překvapivé, zjevilo se, že jde v první řadě o peníze. Myslím, že Šárka nebojácná, čili beze stracha, by nikdy nevyčetla otci výběr, či dokonce krádež penízů z banky, neboť ji samotné musí být jasné, že ta eura na kontě má především díky starýmu Z., jenž na ně má evidentní nárok, navíc umocněný mnoho let vkládanými prostředky do holky, která ještě nic neznamenala. A tady jsme u vošousta Stracha. To je zjevný klenot zářící morálními zásadami. Milující manžel a otec tří dětí, který si tak nesmírně váží své manželky, že piluje nejen na lyžařském svahu techniku Š.Z. a je natolik upřímný, že veřejně vyhlašuje, že se klidně uživí sám, lyžování nikdy trénovat nechtěl a vůbec, ale ani náhodou mu nejde o peníze Šárky Z. A výhrůžnou SMS jejímu otci poslal proto, aby ho umravnil! Končím, nemohu dál. Promiňte, že pláču!

Havárie ve formuli jedna
Na minulé gp došlo k politováníhodné situaci. Jak všichni víte, vedoucí jezdec soutěže Jenson Button byl zlikvidován způsobem, který bych nazval bezprecedentní. Tak za prvé, když někdo zacpe trať sice překáží jiným, ale byl tam první, tudíž ostatní musí dávat pozor. Stejné jako na silnici, ty jsi narazil do vozu před sebou, nedodržel jsi vzdálenost. Za druhé, nerozumím proč stáj HRT, Ladis nevrátil hod, poněvadž dosud jeho jezdec Jerome D´Ambrosio nevybral povinné vracení. A za třetí, zacpat trať, kdy na dvě kostky musí soupeř hodit osm, tudíž možnosti dobrých hodů 2:1, není tak hrozný přečin. A za čtvrté, nepsané pravidlo praví, že vedoucí jezdci si to mají vyřídit jaksi mezi sebou, ostatní se do toho nepletou. Bezvadné je, že zásadovost se projeví v 16. gp z 18. Vlastně jsem měl štěstí, mohlo to být až v 18., poslední. Pínovy kecy proti tomu jsou jen slaboučký odvar.

Ivane, jestli ti tohle mentorování udělalo dobře, budiž ti to přáno. O to víc, že si snad neuvědomuješ, aspoň z tvého hudrování sebekritiku nevyčtu, žes trať zacpat nemusel a hlavně neměl! Neboť, a o tom jsem přesvědčen, Ladis by v dané chvíli vyhodil každého! A jak si představuješ, že by si to vedoucí jezdci měli vyřídit mezi sebou? Těch 8 horších by nejelo a zůstalo pít v žumpě? Čičo? Vzpamatuj se dokud je čas, protože považovat Pínovy kecy za slaboučký odvar zrovna nesvědčí o duševní svěžesti!

devátý duben se přímo nabízel jako datum memoriálu PN + 1. zdravotní, ekonomické, společenské a erektivní důvody vedoucího způsobily, že se nikam nejelo. škoda, přeškoda. den jako stvořený pro pomalý, klábosivý pochod. inu, šel jsem sám se svou dívkou a jejím synkem, trasu jsem zvolil nenáročnou, se zastávkami tu a tam. tu česká chalupa a vynikající černé pivo, tam dědkova zahrada. stříbrný kubus je stále pevně zasekán do skály, ovšem porost vůkol již není, zázrak se třpytí na dálku, to bude možná jeho konec. areál, který jsme kdysi vybudovali, už dosluhuje, střecha nad naší píckou je propadlá. stůl a lavice jsou přestěhovány blíže ke garáži, u nich kultivované ohniště. břehy jezírka dokonale očištěné, pomníček našeho utonulého vrstevníka opatřen květy. a už přichází, no, kolíbe se, majitel areálu dědek. za ním jeho hanička a pes agáta, která nesmí nic moučného, nedostane ani pečeného buřta, ani suchý chleba. u dědků je, jako vždy, dobře, možná by stálo za úvahu nabalit do báglu nějakou uzeninu a zahořet společný oheň. kdo nepřeleze plot, může bránou, je stále otevřená!

kdo pečlivě sledujete televizní programy na celý týden, nemohlo vám ulít, že již popáté za sebou jde v neděli v osm večer pořad "tři krát s donutilem", nebo jak se ta píčovina jmenuje. když jsem viděl, že poté, co jsem ze zvědavosti, jak vypadají dávní liberečtí herci, jeden díl shlédl, jsem zjistil, že to jde znovu, myslel jsem si, že koukám na noviny z minulého týdne. ale ne, šlo to podruhé, potom potřetí, až se z toho stala obsedance a já vždy ve čtvrtek sleduji příští neděli a ono to tam je zase ! to je přece nesnesitelné ! nejen , že mě nikdo nedonutí koukat na donutila, mě už nikdo nedonutí ani koukat na naše fotbalisty. to by byla také píčovina.

mohlo by se zdát, že všechny zabijačky jsou stejné. ale ty na valašsku jsou fakt jiné. tak třeba řezník nechá mašíka uklidnit, sám si dá kalíšek a pak udělá pic a je to. Taky se jinak než v čechách bourá. z ladovy zabijačky známe prase na háku s rozříznutým břichem, tady se mašík úplně rozebere a pak teprve kuchá. do jitrnic dávají vařenou umletou rýži a žádnou housku, do jelit kroupy a pohanku. nedělá se guláš, ale o desáté sa podává mozečková škvařelina a o dvě hodinky později lalok s okurkem a pepřem. slivovice se pije pořád,však taky bylo pod nulú, ale protože je z malých kalíšků, není nikdo rochlý. a ráno je na stole mísa s gurovnicou, to je vývar z masa, lák ze zelí, smetana s moukou, koření a do toho se nahrubo nastrouhají uvařená a vystydlá játra. jestli mi výslužku nikdo nesežere, přivezu na příští GP nějaké vzorky