Do hry vstupuje další servír, teda řeknu vám, číšník hromada. U toho kdyby kolega Shakespeare nezvýšil sázku na 20 liber a zůstal na jedný, tak nemá o čem psát.
„Máte vybráno?“ Táže se, vida mne držícího jídelníček.
„Ano,“ a opakuji mu přání.
„To nemůžete dostat, musíte si objednat celé jídlo!“
„Hergot, proč? Heleďte, já mám druhýho panáka, když se najím, dám si třetího, možná i čtvrtýho, to vám nestačí? Uvažujte logicky!“
Ježíšikriste, to byla zbytečná řeč.
„Ne, musíte si objednat celé jídlo. My to máme takhle nastavený.“
„Kdo to nastavil?“
„Šéf.“
„Kde je?“
„V Českejch Budějovicích.“ Hromada se odsypala.
„Aha.“
Určitě to bylo způsobeno tou druhou kořalkou, že jsem ucítil žár ve tvářích a v uších mi houkal vlak. Svlažil jsem ret sodou a odchytil číšníka brejláčka a neskutečně klidně zapředl.
„Dobrý den, vy vypadáte jako inteligentní člověk, takže mě pochopíte a jistě mi pomůžete.“
Bylo to silné. Nedýchal.
I vylíčil jsem mu trýzně jeho kolegy mi způsobené. Žasnul jsem, když jsem se poslouchal.
Už jsem věřil, že udělá vše, co uvidí na mých slzících očích.
„To oni nemohou tak, jak si to představujete. Kuchaři si to počítají a pak jsou strašně naštvaný, když jim to nesedí.“
„Co to plácáte?“ K vlaku se přidal lodní zvon.
„Anebo, víte co? Dejte si tatarský biftek, k tomu jsou topinky!“
„Do prdele, já nechci tatarský biftek!“ Nemám moc silný hlas, ale slyšel jsem se.
„ Přineste mi jenom ty topinky, nebo mi přineste cuver, ošatku s pečivem. Já budu žrát krajíček chleba a dělat, že přemýšlím, co si objednám. Chápete to?“
Možná by to byl i pochopil, ale už tam nebyl. Zřítil jsem se na židli.
Chvilku jsem chytal dech a když se mi to podařilo, rozhlížím se. Nikdo si mě nevšímá, byť okolo vládne čirý ruch. Aby ne, sedím vedle schodů, vedoucích dolů na záchod. Projednou se to snese, ale být tak umístěn celoživotně. Tak radši koukám do díry do kuchyně, odkud poměrně často vycházejí číšníci a nesou přílohu s přílohou, inu strava má být pestrá, chvíli si hraju s mobilem, piju a shledávám schválně samozřejmým, že jedna z těch tří dam u baru může být docela hezká, ale pohled na ni je zatarasen těmi dvěma zbývajícími, co nestojí ani za pohled, a hlavně šilhám ke vchodu, abych nepropásl vstup a výstup. Konečně se objevuje známá postava, jdu ji vstříc a křičím:
„Jedině Schenker, to je spedice, Schenker, to je servis s donáškou, Schenker“ a crrr mrkám levým, a drrr mrkám (to mi jde hůř) pravým okem.
„Co blbneš, proč řveš?“
„Dělám ti reklamu,“ cedím mezi zuby a hulákám dál. „Schenker vás nenechá ve štychu.“
„Já žádnou nepotřebuju,“ skočí mi do nádechu. „Nepředváděj se, (POZOR) ty seš namazanej?“
Možná někdy někde něco nějaká žena pochopila. Nevím, snad. Ale nesázel bych na to.
A, proboha, přinesla mi žádané, nebo jenom přišla?
„Tss,“ říkám již polohlasem a pokračuji: „ Prosím tudy a posaďte se, krásná donašečko,“ to je v rámci role, aby nedošlo k omylu v osobě. Usedáme a cítím, že se mi klepou nohy.

Věnováno Pepovi s vírou, že by zase řekl: „ To je ale cholerickej debil“


POTREFENÁ HUSA JE POTREFENÁ HUSA


Vracím se z výletu. Mám na sobě botasky a froté ponožky se zbytky bodláčí, vandrovní kraťasy, vyšisovanou košili, letitý orvaný zelený kletr zvaný adjunkt, zarostlou tvář, jsem docela unavenej, prostě k světu nevypadám a ještě začíná, ale kurva dost pršet, takže chvilku přečkám v restauraci Potrefená husa. Vzpomínám - kdy jsem tu byl naposledy? To už je dlouho, já sem nechodím, a jako bych byl býval věděl proč. Koukám, je tu dost plno, však hle, u barového pultu napravo sedí tři dámy, ale za nimi je volno, tam si stoupnu. Tak jo. Přemýšlím, co si…
„Dáte si něco? Chcete něco??“ Aha, to mluví ke mně servírka v zeleném zpoza pultu.
„Jistě, kdybych nic nechtěl tak jsem šel domů“ odpovídám a švidrám očima za ni na regály s pitím.
„Tak co to bude?“
„ Panáka džej et bí a sodu vedle.“
„Prosím?“ Její hlas ani pohled mi nezvedá sebevědomí.
„Frťana džej end bí a sodu zvlášť. Támhle z tý zelený lahve se žlutou etiketou, a na ní jsou červená písmena jé a bé a…“ Nemyslím si, že bych trpěl vysvětlovací mánií, to už Krausovi v.Z. nikdo nevezme, zato trpí ona a má mě za blba.
„Jó tu skotskou“ praví takovým milým tónem, že kdybych to jako řek´ rovnou, už jsem jich mohl mít safra vypito.
„A nemůžete tady stát, sedněte si ke stolu, číšníci vás musí obcházet!“
„Já chci stát. A navíc tady ty dámy vlevo (ukazuji), co sedí na těch barových židlích vyčuhují do uličky víc než já!“
„A ani vám to nemám kam dát,“ informuje mě, když razantním šťouchem přede mne po baru posunula komínek popelníků. Ale je rychlá i v nalévání, už je vše vedle na stole, tak si tedy přisedám.
Tahle whisky je dobrá, to vím už roky. V Americe byla ve 20.-30.letech velmi populární, dokonce Harold Lloyd lezl po ní – tedy po její reklamě - na mrakodrap. Kdyby si jí pořádně přihnul z pytlíku na chodníku, že by nemohl chodit, tak se nemusel dostat do tak hrozné situace. Ale my bychom se nezasmáli.
Tak ji usrkávám a ani moc nemyslím na to, že jsem byl přinucen udělat něco, co jsem nechtěl a už vůbec mě nenapadá, že bude hůř.
Jdu na záchod, mám v sobě šest plzní, už ne, vracím se, dopíjím vizoura a cítím, že mám hlad.
Není divu, od rána jsem nejed´, teď je asi osm večer, po těch pivech nechci nic opulentního.
Rozhodnuto. Ukáže se, že nešťastně. Kývám na servírku v zeleném a když stojí u mě, dím:
„Prosím ještě jednoho panáka a talíř hranolků s kečupem.“
„Panáka vám přinesu, ale to jídlo takhle nepodáváme“
„Proč ne?“
„Musíte si objednat nějakou přílohu!“
„No, vždyť já si ji právě objednal.“
„Nene, myslím přílohu jako maso a tak,“ sdělí mi, odejde a zanechá mne tupě hledícího na jídelní lístek.
„Aha.“

Strejda Takymětosere:
Já na ně seru, ale ještě jsem je neviděl jít se umejt!

Tady přece dýcháš, žiješ, směješ se i pláčeš
truchlíš, raduješ se, nenávidíš i miluješ
Tady jsi doma, jen tady a nikde jinde
je to tvá země, tobě patří
ty patříš k ní, jenom k ní
a vyser se na mokrýho košťála, klause a ljubu hermanovou

>>>>Ladis: Druhej poločas byl lepší, ale nezapomeň, že jsme hráli proti zneuctěnému, bezhymennému mužstvu, kterému vzali vlast i capital.
Nevím, koho zoveš Kefalínem – já viděl jako nejlepšího Kollera a velmi dobří byli i Vlček a překvapivě Jarolím. Naopak hrůzné představení předvedl Baroš (nezpracuje míč, ale žádnej!) a jestli vůbec může hrát Ujfaluši, tak určitě ne stopera!
S odsudkem mokrých košťálů bezvýhradně souhlasím. Jest to samolibost, ignorantství, které bohužel nepanuje jen na nějakém fotbalovém svazu. Vždyť se tak předvádí soudruh prezident, soudruh primátor český i proradný radní. Prostě každý, jenž dosáhl nějakého i nijak vysokého politického postavení je přesvědčen, že tím Šalamounem je právě on. A právě tato paralýza mocí v soběstředovi zahubila potřebné zbytky pochybností dané normálnímu člověku, který
když neví, tak se zeptá. Kolos se neptá, ale hned koná. A pak se válejí po celé republice šrapnely!

Ty trojjediná karikaturo, můžeš oblíznout všech deset, že můžeš podepírat takovou kreaturu, našeho vítěze!

to jsou takové silné ženy, které podpírají balkony starých řeckých chrámů. a já koukal na naše stupně vítězů a každý z oceněných je podepřen někým z nás. já ale jsem trojjediná kariatida našeho vítěze, i já mám tedy jistou zásluhu a rád bych slizl trochu slávy až se bude rozdávat.

U guláše jedna báseň
Napadla mě jedna báseň
Spíše ale jen pár dýmů
Omlouvám svou silnou rýmu
Nastyd´ jsem se v ohni dýmu
O tom jak jsme slavili
Naši věčnou Slavii
Já, Obrna, Habr (čárka)
Milá kadeřnice Šárka
Byť fotbalistou svedena
Pozdrav letí do Edena!

P.S.
Paní Kadrnožková
Je vlastně cizák
Račte vědět
Takže ji
Veršovat je potíž
Líp by bylo totiž
Kdyby v pokoji
Svém zůstala sedět
A pila Tuzemák
Z Božkova!

je to smutné, když se na inauguraci nového kotlíku sejdou jenom tři lidé.přitom se nejednalo o žádnou zběsilou pijatiku, jenom jsme pojedli a oslavili slavii a pokecali o všem možném. myslel jsem, že to bude taky tak trochu oslava mých narozenin, tak těm dvěma malým gratulantům děkuju, přišla i dívka šárka, která naše řeči zkultivovala a postupně zkultivuje i naše hlavy neb je kadeřnice.tak čau v pátek...

To je hanba, ale vysvětlení je velmi snadné, .... podívej se, kdo tyhle dva kretény pase.
P.S. - škoda, že nenominoval Řepku

Tak nám starej blbec zveřejnil nominaci. Měl by být okamžitě Principiálně odprásknut, ale jelikož je neprůstřelný, nepomohl by ani browning. Tak holt má "nároďák" o děsivé množství fanoušků míň, protože
mužstvu se sparťanskými kretény Kadlecem a Sivokem se přát nedá a ani nesmí! Gold Turkey!

děkuju starému trafordovi za strhující reportáž o konci těch sparťanských náfuků, prožíval jsem ji spolu s jedním slávistou a třemi sparťany přímo pod věžemi katedrály notre dame. a přesně v pět, kdy bylo vše jasné, začal quasimodo rozhoupávat zvon emanuel a zahrál spartě hrana. kouzlo nechtěného !tak svět přichází o fotbalové básníky sivoka, kadlece, doška s pol. a jinak gratuluji všem, kteří drželi palce devils.

S představou, co Nerudný Jan
s tématem ofsajdu
budu hnedle OK
neb nejsem žádný flink,
že verše brzy poskládám
a lepších nikdy nenajdu,
zřím, že mám v tom hokej
a tupý jsem jak icing

Musím se ohradit proti tomu, že jsem típnul mobil. Neudělal jsem to, jako důkaz může posloužit můj mobil, protokol přijatých hovorů. Žádný tam na ten den není. Nevím jaký, ale předpokládám 26. dubna.

>>>>Strejda: já všechno dělám myší, protože jinak bych musel použít i levou ruku, kterou si podepírám hlavu.
P.S.Zkopíroval jsem příslušnou webovou adresu/link a vložil do textu, kde ji pak nějaký skřítek skryl za podtržený odkaz.
Bohužel, některým nedošlo, že lepší je jednou vidět než stokrát slyšet(číst) a tak navrhovali todlencto, támlencto a dokonce tři knoflíky. Mám porád horečku, proto to teplé slovo.

Použil jsem kopírování textu, označíš co chceš kopírovat / v mém případě: neumíte ani telefonovat!/, pak dáš Ctrl+C, najedeš zpět do dokumentu kde to chceš použit a zmáčkneš Ctrl+V!
Jednoduchý jako facka.
P.S. Jak se ti Jiří podařilo vložit ten odkaz do zpráv na titulní straně /e-trika/ ?

Se ohražuji - žádný zmeškaný hovor nemám - mohu doložit v mobilu. Vy už jste ze smradů sýrů, milenek a těch mezilidských vztahů tak zblblí, že neumíte ani telefonovat!

tak jsme si s mílou-takumou říkali, jestli nám někdo pošle zprávu o poslední gp. nedočkali jsme se a vzali iniciativu do vlastních mobilů. míla se dovolal strejdovi a ťavovi, ti ihned mobil típli, ladyse se nedovolal. já zkusil volat starýho lotusa a taky mi to nevzal. určitě si ale museli všimnout, že mají zmeškáno. vysrali jste se na nás, takhle se mezilidské vztahy nevylepšují.sýry, které jsme přivezli, rozdáme milenkám, když je vám draho nám poslat sms, žerte si cihlu!

Nechci kecat jako Bosý Taborský, ale s Arsenálem měli kliku /trošku pomohl i pán rozhodčí/ a teď pech, tak už to v životě a kopané chodí.

V zápase dejmetomu L jako Lid versus Č jako Čunek jsou domácí evidentně lepší a zaslouženě vedou, ale jenom 1:0. Hosté jsou průměrný tým bez větších šancí, který zachraňuje několikrát poslední instance-brankář, takový ombudsman, řekněme.
Takže všechen lidový divák se jeví býti spokojen s tou hubenou výhrou, když najednou, již po uplynutí i nastaveného času, si Lid dá vlastní gól, čímž Čunka osvobodí!