tabulka podle počtu vítězství po 550.GP:
1 - Pína Mihule - 80
2 - Jiří Rais - 67
3 - Ladis Vajc - 66
4 - Feďa Dráb - 65
5 - Ťava Bacmaňák - 64
6 - Ken Hampl - 48
7 - Dědek Juklíček - 42
8 - Honza Flégl - 32
9 - Honza Habr - 21
10 - Míla Hercík - 20

secretary

Jak znechutit diváky, jakož i odradit mládež od basketbalu aneb, proč nepožádali Hampla?

Použiji výroku starého muže, protože lepší úvod mne nenapadá. Ten bodrý pán říkával: už jsem viděl hada chcát a koně blít, ale tohle jsem ještě neviděl.
Na ME v košíkové ve Slovinsku prohráváme s domácími o bod. Běží poslední půlminuta a máme míč. Jakýsi, zřejmě určený, říjící bůvol přehazuje nejen obroučku i desku, ale celje Celje. Bažant skleněný se ptá experta/Treml?/, zda se náš hráč se střelou neukvapil. Bylo přece ještě dost času. Expert-blbeček míní, že to bylo v pořádku, hráč měl špatnou pozici. K nevyřčené otázce, proč si nevytvořili pozici lepší, se kupodivu nevyjadřuje. V nastalé vřavě je našemu mužstvu odpískán faul. Slovinci jsou ale tak vycukaní, že nedávají ani jednu šestku. Je 17 vteřin do konce a blbeček vyhrožuje-teď si jdeme pro vítězství! Jasně že nyní to nenechají bůvolovi. Míče se chápe lenochod neduživý a… nedohodil ani na obroučku. Blbečkovi se ta nemohoucnost líbí – vystřelil s citem, rozmyslem. Bažant mlčí, obecenstvo řve a těší se na další šestky, neboť nějaký náš citlivý pakůň protihráče pokopal. Jenže slovinský třasák dává jen jeden trestňák. Prohráváme o dva, zbývá 7 vteřin a trefuje se blbeček, když říká, že si vezmeme time-out. Co si při něm povídali trenéři, hráči a vedení výpravy nevím, ale následovalo představení, které se opravdu jen tak nevidí. Tedy rozhodnutí nechat rozhodnutí na jakémsi žaludovi, úplně lysém nemotorovi, bylo slušně řečeno na hovno. Snad chtěl ten zoufalec soupeře svým přístupem překvapit. Možné to je. Ten paraplegik totiž na soupeřův koš běžel, pardon-to je silný výraz-šel pozadu, tedy patami napřed. Ne, že by ho nesli. To by se nemohlo stát, že mu byly odpískány kroky! Konec. Přetékají. Bažant s blbečkem žvanivostí o smůle a bojovnosti v dalších zápasech, trpělivost jako taková. Jeďte domů a začněte se věnovat nějakému jinému sportu. Hlavně ne míčovému. Obětujte svá zdravá těla a choré mozky něčemu tak interesantnímu jako je třeba rybolovná technika. A i když nebudete dělat nic, taky dobrý! Horší to být nemůže!
A co ta otázka v nadpisu? Z nějakého důvodu, snad že ten zápas byl mírně řečeno napínavý, se mi vybavil román A.Christie – Proč nepožádali Evanse. Ale hlavně jsem přesvědčen, že náš stařešina by ze tří útoků zajisté jeden koš dal, a to i po šestnácti jakamarusech.
P.S. Přiznávám, že jsem to přehnal. Trošku uberu: po šestnácti m a l e j c h jakamarusech!

Mám takovou zásadu. Když něco poznat, tak i gastronomicky. Jsem zrovinka v Antibes s naší školou, šmejdíme po okolí, mimochodem fakt nádhera, ale nikdo z mladých nejí jinde neź u Donaldů. To je strašné poznání. I vyhlásil jsem do mikrofonu, že se večer uskuteční v monilhomu profesorů ochutnávka bouillsbaisse /,čti bujabés / ono to tu je snadné. V tržnicích je všechno čerstvé a docela levné, radost nakupovat. Domácí olivový olej je základ, ryba, která ještě ráno plovala v moři, vynikající rajčata " volská srdce" , česnek i s natí, všudypřítomný tymiánek. Dva plné hrnce rozvoněy kemp a čekalo se, kdo z Donaldů dorazí. Možná hlad, možná zvědavost, někdy i kus odvahy, začali se trousit, pak si to řekli mezi sebou, nakonec fronta a na poslední se už nedostalo. A ohlas ? Převeliký! Osvěta zapůsobila, dnes jedeme do Cannes a už jsem zaslechl hlasy, že půjdou večer do rybiček. Můj nikdy nekončící boj s Donaldy zaznamenal dílčí úspěch, nepolevovat !

Sedíme si s Dědkem na Zvěřínku na terase, sobota odpoledne čerstvě po bouřce, k našemu stolu si přisedá dvojice , chlápek s mladou kočičkou. Ta mluví divným, leč povědomým jazykem, několika krátkými a rafinovanými dotazy se dozvídáme , že je Polka a kupodivu se nejmenuje Jadwiga , ale Marta. Chlápek je hovornější, taky z nás tahá rozumy, nejvíc toho ví o tenisu, dozvídáme se, že se celoživotně kamarádí s Radkem Štěpánkem a kšeftuje ve skle. Tady přichází Dědkova chvíle, o tenisu i skle toho ví spousty, já si povídám s Martičkou, ale jedím uchem jsem i u těch dvou. A ejhle! Najednou informace z těch nekzásadnějších. Vyprávímebo gymplu a chlápek, ževprý tam chodila i jeho máma, ročník 51. Potom už stačilo zeptat se na jméno a Vlasta Jiránková byla na světě. Seděli jsme s Leonem Jakimičem! Trochu jsme mu zamotali hlavu tím, že jsme se prohlásili za jeho potenciální otce, zavolal mamince a dal mi ji k uchu. A já, po několika desetiletích, hovořil s holkou, o které jsem , jako adolescent , míval vlhké sny. Potom následovaly mobilní fotečky, Vlasta je pořád krásná a žádoucí. A úplně nakonec. Kene, máš kvalitního tenistu pro svůj Kenkap, možná přijde i Radek!

- aneb, měsíc květen chronologicky libereckýho důchodce
- to jenom proto, abych to zaznamenal - den po dni
30.4.2013 - 4.5.2013 - Slapy - Cholín
4.5.2013 - odjezd z Cholína /zoufalé počasí/ - Slovan - Sparta !!!
5.5. - Krakonoš - sraz SPŠSE - 43 let po maturitě
6.5. - knihovna - kurva práce !
7.5. - 12.5. - Slapy - Cholín
13..5. - 16.5. - kni-hovna - kurva práce !
17.5. - 19.5. - SETKÁNÍ MISTRů - Hamr na jezeře - kurva nádhera !!!
20.5. - 23.5. - kni-hovna - kurva práce !
24.5. - 26.5. - Paříž - no to byla skutečně paráda !!!!!!!!!!!!!!
27.5. - 31.5. - kni-hovna - kurva práce !
1.6. - 2.6. - Barcelona - Malaga 4 : 1 - Camp Nou - zase paráda !!!!!!
Ken

Vše podstatné je zachyceno v memoriálovém deníčku, ten zaznamenává události čerstvě proběhlé, s odstupem času se však vynořují vzpomíny, které by bolo potřeba zprostředkovat i těm, kteří z různých důvodů nechodí a k informacím se nedostanou. Pojďme proti času. Loučíme se na Soukeňáku, náčelník Jiří ještě nemá dost, rád by v předtuše dalšiho sebevražedného selhání Slávie oželel derby, my rozumní a bez předtuch však míříme k obrazovkám. Střih. Sychrovsé nádraží, Ťava , v předtuše popíjení bez ohledu na čas, pílí koupit lístky na rozumný vlak, odjíždíme společně. Střih. Restaurace Konrád, rodinky s dětmi nad sobotním obědem jsou rušeny Dědkovými halasnými historkami, usměvavá a asi protřelá šenkýřka nás ale má ráda, obsluha věru nevázne. Střih. Zámecká restaurace na Sychrově, pod kamennou klenbou pijeme Staroprameny, po lžícich vychutnáváme držťkovou a vedeme moudré řeči. Střih. Haňulčiny svatební koláčky na lávkách pod vstupní branou do zámeckého areálu. Střih. Putování údolím Mohelky dodud neprobuzenou přírodou, vedeme moudré řeči. Střih. Obce Radostín, Sedlejovice a městys Hodkovice, moudré řeči, štěkot psů, ptáci na nebesích, skvostná panorámata. Střih. Vlak z Liberce a miss průvodčí. Střih. Setkání na nádraží, Dědek, Ladys, Ťava, Jiří a Starý Mac, konečně se dozvídáme kam a kdy jedeme ! Vlak se rozjíždí v té samé vteřině, kdy do něho vstupujeme! Dobrá zpráva nakonec. Jiří se promačkal spouští až k okénku číslo čtyřiadvacet na svém Orwu, již za několil dalších memoriálů uvidíme obrázky! Možná. Kdo nebyl je debil !

Poutavé čtení, ….. originál před mnoha lety, Jarda Král dramaturg a rejža divadla F.X.Šaldy, dílo Maryša bří Veverkové, začátek – spouštíme Váchu do země, konec – Vácha s Peterkou popíjí Jihlavanku !!!

před 545.GP se tabulka počtu vítězství maličko změnila = Ťava předstihl Feďu !!!!!!!!

1 - Pína Mihule - 80x
2 - Ladis Vajc - 66x
2 - Jiří Rais - 66x
4 - Ťava Bacmaňák - 64x
5 - Feďa Dráb - 63x
6 - Ken Hampl - 48x
7 - Dědek Juklíček - 42x
8 - Honza Flégl - 31x
9 - Honza Habr - 20x
10 - Míla Hercík - 19x
11 - Láďa Doležal - 17x
12 - Čáp Čapanda - 15x
13 - Jára Tlalka - 9x
14 - Matěj Šnek - 2x
14 - Doležal+Hercík - 2x

- třikrát po sobě v jednom ročníku - to se povedlo poze 4x
1 - Jonathan Palmer - ATS/Dráb = v 8.ročníku / 83-84 /
2 - Michael Schumacher - Benetton/Dráb = 24.ročník / 99-00 /
3 - Anthony Davidson - MF1/Rais = 31.ročník / 06-07 /
4 - Fernando Alonso - Ferrari/Bacmaňák = 37.ročník / 12-13 /

secretary

Kdybych v té taškařici sám nevystupoval, nerad, věřte mi, ani bych si nepomyslil, že je něco takového možné. Prostě, život je a asi zůstane divadlem. Zde scénář.
Místo: obchod s pečivem
Osoby:
zákaznice (doporučené obsazení – nějaká hodná starší dáma, třeba Libuše Šafránková)
prodavačka, kráva (doporučené obsazení – Lucie Bílá)
návštěvnice v prodejně, může být i matka prodavačky, stará kráva (doporučené obsazení – Jiřina Bohdalová)
já (doporučené obsazení – já bych si se ponechal, dokud mě neukradne Miroslav Donutil, on mně už je ukradenej dávno)
pes, němá role (zaplaťpánbu ji už nemůže zprznit Strýček Jedlička)

Vcházím do prodejny, hned za dveřmi narážím na stařenu s vykotlanými zuby, která je tam na kus řeči s prodavačkou, pokračuji podél proskleného pultu k výdejnímu místu, kde si nákup ukládá do tašky zákaznice.
Zatímco zákaznice hovoří, prodavačka taktéž hovoří:
LŠ: „To je krásnej pejsek, to je štěně, že, ten ještě vyroste?“
LB: „Co chcete? A psi sem nesmí, na dveřích je obrázek!“
Já: „Půlku obyčejnýho chleba, nevyroste, to už je starej chlap, já jsem si ho nevšim.“
LB: „Proto je tam ten obrázek, aby psi zůstávali venku, je tam obrázek.“
LŠ: „Prosím vás, přece ho nenechá venku, vždyť by mu ho někdo ukrad.“
Já: „Co to furt melete s vobrázkama! Dáte mi tu půlku chleba nebo ne?“
LB: „Tady máte, dostanu 14 korun.“
Já: (platím)„14 korun za takovýho chcípáka. Ne pes, ale já jsem sem neměl chodit! No však už sem taky nikdy nepůjdu!“
LB: „A kdyby přišla hygiena, tu pokutu byste za mě taky nezaplatil! Do potravin psi nesmějí, proto jsou všude obrázky!“
Já: „To si pište, že ne. Já s ním chodím všude, dokonce i v galerii jsem s ním byl. Tam byste to mohla znát!“
LB: „Coo?“
Na pomoc přispěchala kotlářka.
JB: „Správně, ano, hygiena na psy. To byste se divil!“
Já: „Já už se divím teď. Že zrovna vy si berete hygienu do huby, a že vás sem vůbec pustěj. Proti vám je ten pes dezinfekční prostředek.“
Zařvala tak, že z housek odpadával kmín, mák a tak.
JB: „ Co si to dovolujete? Vy jste sprostej!“
Já: „ Ještě ne, ale budu. Jen co vás pošlu do prdele. Což tímto činím. Nazdar!“

Motto: tvoje feuilletony jsou vtipné i plné napětí, scénář na Radoka, obsazení skvostné, jenom ty pointy jsou pořád stejné. Vždy někoho pošleš do prdele! (Starý Mac)



Do Pekařství Bláha chodím tak jednou, dvakrát týdně a kromě toho, že prodavačky dlouhodobě nerozumějí mému označení obyčejný chleba (ony ho nazývají konzumní – fujtajbl), jsem nezaznamenal žádný problém. Ale co není může být!
U pokladny je shromážděn můj obvyklý nákup, půlka obyčejného chleba a tři rohlíky. Slyším 25. Platím stokorunou.
Pokladní mi vrací. Hledím na ten kulatý skleněný prohloubený vratník.
„Co mi to sem dáváte za neduživých pětadvacet korun?“
„No, platil jste padesátikorunou!“
„To ne, teda. Dal jsem vám papírovou stovku, padesátky papírové nejsou! Vraťte mi správně, to jest ještě padesát!“
„Nene, to já si přepočítám kasu a uvidím.“
„Ježišmarjá, vy chcete přepočítávat celou kasu? To bude trvat hodinu. Tím nejenom mě, ale i ty lidi za mnou strašně naserete!“
„To bude hned.“
Neumíte si představit nervový záchvěv, který zakoušíte při nekonečném řinčení a cinkání mincí, zvláště padesátikorun, z nichž jedna může být vaše, pokud osoba, jež rachocení způsobuje, uvidí. Když už jsem všechno vzdal a přál si v klidu zesnout, probral mne z mdlob právě klid. Dosypáno jest. Nepsané pravidlo – nikdy vám neodpustíme, že jsme vám kdy ublížili, je všudypřítomné. Neboť takového despektu není schopen ani Zeman vůči novinářům.
Pokladní zastrkávjící šuplík: „Tady máte,“ podává mi padesátikorunu, „to se může stát každýmu.“
„No tak, každýmu ne! Stalo se to vám, a měla byste ocenit, že jsem vám ihned a nezištně přispěchal na pomoc.“
„Co to, jak to?“
„Vždyť jsem vám rovnou řekl, že se pletete. Podívejte, já sem chodím poměrně často, což byste mohla vědět, a to si mám kvůli posranejm padesáti korunám sem zavřít dveře? Máte rozum, nebo jste tupé hovado?“
Pán ve frontě za mnou, který se do pekařství skvěle hodil, neboť měl obličej jak nedopečený chleba se pokusil cosi vyjádřit.
„No to by stačilo, ta paní musela k v ů l i vám všechno přepočítávat, tak neurážejte!“
Ani jsem se moc neotočil, jen jsem tak plivnul po větru: „Ty drž hubu, kreténe!“
Zalapal po dechu až mu z nosu vylétl kvásek. Za hlasu neschopného zaskočila jeho matka, nebo lépe (rozuměj pro něho hůře) manželka. Nehezká, starých forem. A blbá. „Ale, ale, co je to za výrazy, to se neumíte ovládat, to musí být, to opravdu nejde jinak?“
„Ale, to víte, že jo. Ještě se dá jít do prdele. Tak račte!“

Taky na mě sedla čúza ......
Hovno, prdel, sračka, to je naše značka, hovno, prdel, kamení, to je naše znamení.

Moc má mocnou přitažlivost
Tak máme nového prezidenta, ani alkoholika, ani lidumila, to jen tak hraje, ale zase někoho, koho si zasloužíme. No pozdrav pámbu. Zeman se vší vážností se naučil slib zpaměti, přednesl jej jak dětskou básničku na schůzi pionýrů a v rozrušení si nevšimnul gramatické chyby. Pominu skutečnost, že se na Hradě motají desítky budižkničemů, kteří kontrolují kdeco, aby si neohlídali tak primitivní věc jako text prezidentské inaugurace. Vladislavský sál nabitý k prasknutí, politici a další celebrity a mezi nimi zpěvačka mezi lidmi nejmilejší, Lucie Bílá. Její prostoduchost už dosáhla úrovně Hradu, jinak by neseděla hned v první řadě. Jak hbitě dokázala přešaltroval z adorace Klause na Zemana, to byla taková rychlost, že i vozy formule jedna blednou závistí nad tou rychlostí. A zase se Lucka bude hřát v hřejivých paprscích slávy a bude zpívat při hradních slavnostech. A Zeman, jenž houpavým krokem zkušeného pijana procházel kolem slavice se zastavil, aby políbil ruku. Co na to hradní protokol? Smí se to? Není to politické faux pas? Měl radši políbit třeba Zaorálka nebo Kalouska? Jen při té slávě jsem postrádal její věrnou družku Jiřinku Bohdalovou. Snad se tam někde skrývala, ale kamery si ji nevyhlédly. Mocní tohoto státu byli 8. března na Hradě a my nemocní jsme jen mohli sledovat!

těsně před 540.GP:
- tabulka podle počtu vítězství
1. Pína Mihule 80x
2. Ladis Vajc 66x
Jiří Rais 66x
4. Feďa Dráb 62x
5. Ťava Bacmaňák 61x
6. Ken Hampl 47x
7. Dědek Juklíček 42x
8. Honza Flégl 31x
9. Honza Habr 20x
10. Míla Hercík 19x
11. Láďa Doležal 17x
12. Čáp Čapanda 15x
13. Jára Tlalka 9x
14. Matěj Šnek 2x
Doležal+Hercík 2x

- Centrální pojedeme počtvrté !!!!!!!!!
dosavadní vítězové - Nick Heidfeld - Ferrari/Bacmaňák
- Nelson Piquet - Renault/Dráb
- Rubens Barrichello - Mercedes/Hampl

- pro zajímavost:
Jiří Rais vyhrál GP Maďarska podruhé a GP Anglie již popáté
Honza Flégl je specialista na GP Belgie,protože ji vyhrál 6x
Míla Hercík zvítězil v GP Německa podruhé

secretary

Tak mě souhra různých náhod zavála do hospody, kam normální smrtelník nezavítá. Jirka Polák vařil na dvou ambasádách - v Moskvě a v Řimě, krom toho byl kdysi na Liberecké výšině a naposledy připravoval delikatesy na Šámalce. A protože vařil do půlnoci a ve čtyři už vyráběl tlačenky, a protože je v našem věku, začalo ho to zmáhat a otevřel si vlastní hospodu na Kunratické. Mají zvláštní otvírací hodiny, ve dvě zavírají a otvírají až v šest a v sobotu fungují až večer. Ale kdo si objedná trachtaci v sobotu v poledne, žádný problém, otevřou a pohostí. Když byl Jirka v Řimě, naučil se dělat "porchettu", je to mňamka, se kterou se v Itálii setkávám už jenom zřídka, přece jenom ty fastfoody válcují i ty nejlepší tradice. Zpět k porchettě. Je to selé totálně vykuchané a vykostěné. Ta deka, co zbyde, se nakoření, na ni se rozprostřou použitelné vnitřnosti a při vykosťování ořezané masíčko, vše se zabali, povrch se potře solí a bylinkami a celý ten "spacák" se upeče v chlebové peci. No a potom se podává za tepla či studený, s chlebem či bramborem, je to libovoučké a měkoučké, Italové pijí studené Frascati, my studenou Plzeň. Krom toho si můžete dát cokoli z nekonečného jídeláku, a nebo, a to zní dobře, pečená vepřová kolínka s hořčici, křenem, okurčičkou a chlebem. Jsou to ta kolínka z předních nožek, tedy porce pro jednoho jako dělaná. Tak mě napadlo, že kdybychom nepropili a neprožrali všechno při banketu, mohli bychom tam zavítat na zahájení sezony příšti a u kolínek nebo porchetty domluvit pravidla / mám opět převratnou novinku! /. Očekávám mohutnou polemiku !

Pár statistických údajů po odjetí 535.GP
- Tabulka podle počtu vítězství:
1. Pína Mihule - 80x
2. Ladis Vajc - 66x
3. Jiří Rais - 64x
4. Feďa Dráb - 62x
5. Ťava Bacmaňák - 61x
6. Ken Hampl - 47x
7. Dědek Juklíček - 42x
8. Honza Flégl - 30x
9. Honza Habr - 20x
10. Míla Hercík - 18x
11. Láďa Doležal - 17x
12. Čáp Čapanda - 15x
13. Jára Tlalka - 9x
14. Matěj Šnek - 2x
Doležal+Hercík - 2x

Rekapitulace posledních čtyř GP:
A. - GP Španělska se jela po 30.!!!
- první vítěz byl - Niki Lauda - Ferrari/Habr
- GP Španělska vyhrálo 26 jezdců
- 2x zvítězili pouze - Prost,Fisichella,M.Schumacher a Sutil
- 4x vyhrála stáj Minardi
- 7x vyhrál Pína Mihule
- 4x Juklíček,Hampl,Rais a Dráb

B. - Monte Carlo / jelo se po 36.!!!!!!!!!! /
- první vítěz : Carlos Reutemann - Brabham/Čapanda
- 33 vítězů - 2x Hill,M.Schumacher a Sato
- 5x vyhrála stáj Williams
- 5x zvítězil Pína Mihulea Feďa Dráb
- 4x Rais,Juklíček,Bacmaňák
- 3x Hercík,Čapanda,Hampl

C. - GP Canada / po 34. /
- 31 vítězů - 2x Fisichella,E.Fittipaldi a Verstapeen
- první vítěz byl - John Watson - Penske/Dráb
- 7x vyhrála stáj - Ferrari
- 6x vyhrál - Mihule a Vajc
- 5x Bacmaňák
- 4x Dráb a Rais

D. GP EU / po 18. /
- první vítěz - Martin Brundle - Williams/Doležal
- 15.vítězů - 3x vyhrál Button a 2x Zonta
- 4x vyhrála stáj Williams
- 3x se stal vítězem Feďa Dráb
- 2x Doležal,Hampl,Bacmaňák,Juklíček a Vajc

Další statistické informace podá secretary až zase bude mít chuť se v tom rochňat - Ken

nemůžu se nepodělit. čestr zní sice anglicky, ale je to spojenina "česká stračena". jedná se o restauraci v praze, v přízemí bývalého parlamentu, asi to byla kantýna pro ty bendy a spol. příležitostí byly šedesátiny mé sestry vlaďky. z metra projdeš podchodem a jsi tam. přede dveřmi bílá kráva s modrým potiskem. uvnitř bílá kachlíkárna s modrotiskovými pruhy, žádné přepážky, všechno jako na dlani, do kuchyně je vidět na kmitající borce, hovězí je vystaveno ve skleněných vitrínách, můžeš si i vybraný kus odnést domů. přicházející číšník se na tebe už z dálky směje, možná to mají nařízené, ale jak se ukáže, je vtipný a pozitivní. jídelní lístek je tvůj, je to dárek, pozornost podniku. rozlepíš ho a rozložíš, uvnitř je karta s namalovanou krávou a každý svaleček je označen číslem, v jídeláku najdeš info o tom, zda se jedná o krátké či dlouhé maso. dali jsme si jako předkrm tatarák s topinkami a já se přenesl do juniorských dob a do kasína, kde jsme se o tu pochoutku dělili. a potom přišla naše objednávka. pingl ondra s úsměvem přitlačil rozkládací stolek, na něm na silném prkénku ta vyvolená porce masa, v mrňavých omáčnících sosíky, nejlepší je liškový, listový špenát a dušená mrkvička, v rendlíku hranolky nebo chlupaté knedlíky s cibulkou/já/. zajímavost: na stolech nejsou slánky a pepřenky, maso je slané svými minerály a chuť v ničem nezaniká. kdo rád solí, luskne prsty a už se nese sůl i pepř. k pití je plzeň, ta s tou smetanovou pěnou, kdo chce, dostane "mlíčko", sklenice bílá , chvilku počkáš a ono to dojde, pozor, nejedná se o šnyt, i ten je v nabídce. ceny jsou pražsky kruté, hospoda narvaná, proč si sem ale tu a tam nezajet s děvčetem, které není vegetarián? po krvavém mase se ti zlepší i erekce. vyzkoušeno 19.9. ve 23.45 !

Jarda Šnek překonal šedesátku s noblesou jemu vlastní v prostředí hrabalovské hospůdky kempu Pohoda. Začátek byl vpravdě impozantní, neb poslal prvním úderem originál dřevěný tenisový míč svým pověstným ukazováčkem na pět, takže Davisův pohár by byl jasně v držení JAR, jenže Australani nikde, tak se plynule přešlo na pití Budvaru, fernetu a rumu. Během odpoledne došlo k četnému potřásání rukou, přijela rodina bratří Paznehtů z nedalekých Opařan, opékání prasete místními rybáři, z nichž někteří se váhou i stavbou těla blížili tomu na pomalu se otáčejícím rožni. Přítomné ženy připravily Jardovi gratulaci, při které přihlížejícím pánům ožily již dávno zasunuté vzpomínky a orgán se vzpřímil a orosil. Po výměně slipů zábava neustala, kolem půlnoci došlo i na řešení romské otázky s asistencí policie a když místní kouzelník otevřel již uzamčenou hospodu, pivo dál teklo proudem a fernety a rumy se krásně klopily. To Jarda již chyběl, ale Ken a jeho víra ve sportovní úspěchy a nezničitelnost nás, tedy mne a jeho, po definitivním uzavření hospody a úplném ohlodání kostí, přes růžové holínky a probudivší se Lenku, nechala ulehnout na palandách.
Dopoledne u šnečího karavanu smažená vajíčka (vzpomínka na SM), v pet lahvích kozel a stále fernet. Ken, ač zdráv, ale nemoci pít naléval při vzpomínkách na Bramboru, začátky GP,došlo i na nějaké to Šnekovo prášení .... , odjezd se sliby určitě zase brzy a když tak určitě při oslavě 70tin. Mělo nás bejt víc, škoda.

Taková hezká zahradní restaurace to byla na první posed. Totiž druhý. Ten první provedla již dva stoly přede mnou nějaká žena. Neviděl jsem ji do obličeje, ale ženu jsem v ní vytušil dle podprsenkových žebřin na zádech. Taky před sebou měla dětský kočárek v růžové barvě, a pak už to šlo pisklavě ráz na ráz. Eli, Eli, Eli, pojď sem, Eli, Eli, poslouchej, Eli, Eli, nechoď na ulici, Eli, Eli, Eli, Eli, Eli, Eli, Eli, Eli! Myslím, že v této Smetanově síni vypít půl piva - no, to jsem ale musel mít žízeň! Pak jsem ale již nemohl ani polykat, natož spolknout Eli, ke mně! Kdepak Eli. Šel jsem já.
„ Paní, ta holčička by měla jít na vyšetření. Je hluchá!“
„ Jak jste na to přišel?“
„ Hm, tedy, ale k lékaři musí. Je blbá!“
K lékaři jsem šel já. Prý otok brzy splaskne. Rohovka, sklivec i sítnice nejsou příliš poškozeny. Operativně se však musí odstranit umělý nehet, jenž mám hluboko zaseknutý v levé nosní díře.

Že se nestydíš, je ti 61 let a pereš se.

ano, takhle sympaticky a bez historické nostalgie začíná slovinská hymna. autorem je jistý pan prečeren, součastník našeho máchy a stejný rozervanec. sedí si na soklu uprostřed ljubljaně, kouká na trojmostí ďábla plečnika, za řekou ljubljanicí je pod kolonádou /opět plečnik / tržnice s kusy uzeného, hrbolatými klobásami a ďouratými sýry, o zelenině nemluvě. Nad tím vším hrad na kurevsky vysokém kopci, výhledy na malá náměstíčka, uličky starého města, miniradnici. zmrzlina kvality i kvantity té italské za jedno éčko, kapučíno s moučníčkem na sluníčku v předzahrádve za éčko šede. je to , když srovnávám s francii, za hubičky. bydlíme v hotelu zlatorog přímo na břehu bohinjského jezera, ládujeme se polopenzemi ze švédsko-slovinských stolů, kalorie vydáváme stoupáním do hromských svahů a znovu je nabýváme v hospodách na vrcholcích. obara je takový mňam eintopf ze slepičího masa, fazolí, brambor a pálivých klobás, kdo nemá až takový hlad, dává si juhu na iks způsobů, obé ovšem v půllitrových kameninových miskách. já už od třetího dne netůruju, pluji po jezeře lodí, pozoruji pstruhy, navštěvuji roztomilá muzea pastevectví a popíjím ta jejich piva zlatorog, laško a union a stýská se mi po bývalém vratislavu. postojna jaskyňa je takový jejich mont st michel, strašné davy, ale kdo to vydrží, je odměněn zážitkem z kategorie nezapomenutelných. vláček se řítí neskutečným světem těch stala krát tři, potom tůra na horu kalvárii po svých, krápníky mění barvu i tvary , macaráti a vláček zpět. ale hlavně samý úsměv, milé obličeje, ochota, zemička učesaná, sklizená, zoraná, krásné lesy a v nich modráci, vodopády, jezera a jezírka, spousty ryb, hospody v bledu narvané slovinci. teď jsem v hrozenkově, odpočívám, ale nedá mi to se nepodělit, nechápu, proč se všichni ženou do chorvatska, slovincům akorát poserou hajzly, nic neutratí a mažou dál. kdo neví, kam příště, doporučuji slovinsko a jako aklimatizaci valašsko poté.